Píseň mého srdce XI

„Naučím vás dávání, ale přijímání; neučím vás odříkání, ale naplnění; neučím vás, abyste něco poskytovali, ale abyste s úsměvem na rtech porozuměli. Neučím vás tichu, spíš vás učím nepříliš hlasité písni. Učím vás vašemu většímu já, v němž jsou obsaženi všichni lidé.“ Džibrán Chalíl Džibrán – Zahrada prorokova Opět se blíží čas, kdy si možná […]

Píseň mého srdce XXX

„Kdyby ten učený jen pravdě sluchu přál, stejně ho okouzlí žebrák i mocný král – Umíš-li na flétnu zapískat dokonale, Což na tom záleží, jakým jsi tónem hrál?“ Sehábí Asterábádí Proč člověk hledá v světě pravdu jen? To, že má neklid a spěch v srdci svém. Kdyby se zastavil, chvíli spočinul – možná by pochopil a […]

Píseň mého srdce XXXVII

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.“ Karel Hynek Mácha – Máj Možná jste si mohli všimnout, že v různých poetických textech světových kultur volá vždy k lásce nějaký pták. Podobné je to v poezii Rabíndranátha Thákura i čínské, japonské či arabské poezii. […]

Píseň mého srdce VI

Skrze ÓM vše stvořeno bylo. Jeho tělem je podoba lásky. Je bez tvaru, bez vlastností, nepodléhá mrazu. Hledej, jak s ním sjednotit se! Však ten Bůh, jenž nemá tvaru, tisíce podob na sebe béře v očích svého stvoření. Je čistým, je nezničitelným! Jeho tvar je nekonečný, smysly nedostižný. V zápalu tančí a vlny tvarů z […]

Píseň mého srdce XXXIV

„Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě.“ Přísloví, 14,8 Skoro stále jsme stavěni před nějaké rozhodování o tom jak dál. Vždy zvažujeme všechna pro i proti, aby byl náš čin potom správný. Někdy jsou naším činem jen slova, která mohou uvolnit velkou lavinu, na ně navázaných skutků. „Rty moudrých rozsívají poznání, ale Ne […]

Píseň mého srdce XXVI

„Vím, že musíte mít sny, o kterých mi nevyprávíte. Nechci je znát, ale říkám vám: žijte je, žijte ty sny, hrejte je, stavte jim oltáře! Nejsou ještě dokonalost, ale je to cesta. Jestli jednou vy a já a pár dalších obnovíme svět, to se ukáže. Ale v nás samých uvnitř ho musíme obnovovat den co […]

Píseň mého srdce VII

Proč jsme neměli odvahu zůstat navždycky pospolu, svázáni v jedno jediné kosmické tělo? Až do té chvíle jsem nikdy nepomyslel na nesmrtelnost duše, měl jsem za to, že mám smysl jen pro bezprostřední skutečnost. Ale od té doby vím, že nikdo z lidí nedokáže přežít, tak jak je, roztržen ve dví a sám. Život končí […]

Píseň mého srdce XVIII

„Pro všechny, kdo jsou mrtví, protože nevědí, co je život, je přítomnost skrytým tajemstvím. Přítomnost je pro bytosti světa neuchopitelná, neboť ony nežijí v přítomnosti. Kdyby dokázaly cítit přítomnost, pak by měly i přístup k věčnosti, vždyť přítomnost není nic jiného než věčnost, v níž je skutečný život.“ (Gustav Meyrink – Dům alchymistův) Jak úžasně […]

Píseň mého srdce XXXII

Existuje zenový příběh o muži, který jel na koni rychlým klusem. Jiný muž, stojící u cesty, na něj vykřikl: „Kam jedete?“ Muž na koni zavolal odpověď: „Nevím. Zeptejte se koně.“ Jako vždy je to zároveň veselé a alegorické. Není náhodou, že je často naše mysl přirovnávána ke koni a není náhodou, že jedeme a nevíme kam. Všichni […]