Rubrika: Duchovní články

Velký perský, súfijský básník Háfíz řekl: Mnozí praví, že život vstoupil do lidského těla za pomoci hudby, ale pravdou je, že život sám je hudbou. Připomíná tím jednu pověst z Východu, která vypráví o tom, že Bůh stvořil podle svého vlastního obrazu sochu z hlíny a pak řekl duši, aby do ní vstoupila. Ale duše […]

„Siddhárta naslouchal. Byl dobrý posluchač, zcela pohroužený do naslouchání, zcela prázdný, nasávající, cítil, že se teď naučil poslouchat úplně. Častokrát to již slyšel, ty mnohé hlasy v řece, dnes zněly nově. Už neuměl ty četné hlasy rozeznat, radostné od plačících, dětské od mužských, patřily všechny k sobě, nářky, touhy, smích vědoucích, výkřiky hněvu a sténání […]

Láska je motýl přelétavý vysaje sladkou šťávu a jinde se baví láska je marnost žití mých do morku kostí pálící tvůj smích Celý svůj život zpíváme píseň. Málokdo to však ví. Jsme nástroji ve velkém orchestru a zároveň hráči. Hledáme to správné ladění a souznění s ostatními nástroji. Ačkoli nás dirigent stále dobře řídí, jen […]

Naslouchat ti jemně svým tichem aby slova plynula a tóny rozžehly ty struny neznělé však přec znělé mlčet ti svou lásku jako kočka přede a sní v kolébání milostí světla ty kráso světa Je toho tolik, co člověk chce vyslovit a slova jsou jen duté ozvěny. Hledáme jejich naplnění a nacházíme nenaplnění. Někdy nás snad […]

Přichází noc se sametovou tmou A křídla sov v měsíčním se svitu třpytí Tichá si krása za veřeje sedá Do oken oko měsíce hledí Přichází noc, pomalu se v duši vkrádá Nečekáš ji a je tu než se naděješ Do pavoučích kokonů si své nitky spřádá Podívej – i ty jsi její nápadník Nevěsta noc svou věčností tě obejme […]

ačkoli toužíme na něco si hrát všechno co konáme je živé představení přesto si bláhově chceme masky brát vymýšlet roli která naše není málokdo hledá svou vlastní tvář tu již měl ještě před zrozením raději vytváří falešnou svatozář a obdiv čeká s uspokojením myšlenky své rádi bychom skryly i sebe často podvésti chceme přitom jsou s námi každičkou […]

Láska je bolest radost a nic více takové slastné mámení plačte kdo máte kamenná srdce není již pro vás spasení Láska je motýl přelétavý vysaje sladkou šťávu a jinde se baví láska je marnost žití mých do morku kostí pálící tvůj smích Ach jak jsi hebká voňavá v tisících prškách mne prostupuješ omýváš vše co […]

Žádný žal nejde nožem odstranit a šídlo nerozváže spleť, která je ve mně a slzy nikdy nenavlékla žádná nit a teplem netaje sníh skrání, jen sníh země (Po Ťü-I – sloka z básně Z poháru dlouhého žití) Jak je lidstvo staré, tak dlouho prochází vývojem. Po celé ty věky se pokouší pochopit své srdce a […]

„Utrhnout růži šel jsem za ranního šera. Náhle slavičí píseň k uchu mi doletěla, naříkal jako já pro lásku k růži a píseň kvílela a nad zahradou zněla. Vracíval jsem se potom častokráte, přemítal: růže – slavík – láska osamělá – slavík se svázal s růží bez podmínky, růže však trnu oddala se zcela. A […]