„Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě.“
Přísloví, 14,8
Skoro stále jsme stavěni před nějaké rozhodování o tom jak dál. Vždy zvažujeme všechna pro i proti, aby byl náš čin potom správný. Někdy jsou naším činem jen slova, která mohou uvolnit velkou lavinu, na ně navázaných skutků.
„Rty moudrých rozsívají poznání, ale Ne tak srdce hlupáků.“
Přísloví, 15,7
Proto je třeba vážit též každé slovo. To však vzniká v mysli na základě našich sklonů a zkušeností a ona formuje naši řeč. Naše mysl nás může vést, pomáhat nám i ubližovat. Proto musí být jasná, zbavená všech předsudků a nezatížená. Teprve potom ji budeme schopni odložit a stát se zajedno s kosmickou myslí. Teprve potom budeme nástrojem a přirozenou součástí projevu Nejvyššího ducha.
Ale do té doby jsme chybující, pochybující a hledající. Přesto však je světélko, které nás může vést. Je to snaha porozumět tomu, jaká je naše cesta. Co je to cesta? Mnozí pod tím chápou příslušnost k nějakému náboženství nebo duchovnímu směru. Přitom však cesta je vše, co správně uchopíme a použijeme, abychom kráčeli vpřed. Kráčet vpřed neznamená, že nemůžeme též někdy stát nebo ustupovat, kráčet pomalu nebo naopak rychle. Znamená to někdy mlčet, jindy mluvit, někdy jednat, jindy nejednat. Tyto příliš všeobecné rady však nejsou k ničemu, nemáte-li odvahu být sami sebou. Nemáte-li odvahu k činům a případným chybám, nemáte-li odvahu riskovat. Riskovat znamená umět se postavit k řešení životních situací čelem a nalézat vždy to podstatné, nezabývat se zbytečně malichernostmi. Z toho musí nutně vyplývat tolerance k druhým a některým jejich nedostatkům, které jsou nedůležité, ale také umění správně něco vytknout.
„Nedomlouvej posměvači, aby tě nezačal nenávidět. Domlouvej moudrému a bude tě milovat. Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí.“
Přísloví, 9,8-9
Lépe míti přátele, jimž lze říci vše i za cenu toho, že je chvilkově rozladím, protože vím, že mě chápou a následují také cestu, než ty, které smím jen obdivovat a lichotit jim. Všechny své činy si sami soudíme a jejich následky k nám přicházejí jako odpovědi.
„Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.“
Přísloví, 9:12
Říká se, že je mnoho cest, lépe nespočtu cest, ještě lépe jen jedna cesta, cesta každého z nás, jedinečná, po níž kráčíme, jestliže hledáme Pravdu. Pravda nás osvobodí, neboli zbaví bázně před věčným tajemstvím, k němuž přijde pouze srdce.