Píseň mého srdce – srpen 2008

„Člověk má vždy možnost volby,
ale vy jste na to dokonale zapomněli.
Rozhodovali jste se ustavičně falešně
a učinili jste z toho zvyk.
Proto vám nezůstala možnost volby.
Probuďte se!
Vzpomeňte si v každém okamžiku, co vlastně  chcete,
když se rozhodujete být nešťastni.
Již samotné vědomí,
že toto je mé rozhodnutí,
že jsem zodpovědný,
že si sám rozhoduji,
že je to má činnost, je velkou pomocí.
Ihned poznáte rozdíl.
Kvalita vědomí se změnila
a bude pro vás již lehčí jít ve směru šťastného bytí.
Když jste jednou pochopili, že je to ve vaší vlastní vůli,
pak uvidíte, že vše se stane hrou.“

Osho – Cesta bílého oblaku

Vnitřní postoj

Ať je člověk nebo není na tzv. duchovní cestě, vždy kráčí životem tak, že je stavěn před nějaká rozhodnutí. Vlastně je pořád, denodenně, na nějakém rozcestí a musí si vybrat jen pro něj tu správnou cestu. Jiný na stejném rozcestí se rozhodne jinak než on a bude to právě pro něj správné. Inspiraci můžete čerpat z tisíce zdrojů, jen musíte rozlišit, který je pro vás ten pravý. Můžete se poučit ze stejných situací a rozhodnutí lidí v těchto chvílích, ale uvědomte si, že nikdo není stejný, žádná situace není stejná, nic se neopakuje stejně a nikdo s vámi není identický, byť by to tak tisíckrát vypadalo. Vždy je jen na vás, jaký zaujmete vnitřní a tím pádem potom i vnější postoj. A ty by měly být stejné. Není nic horšího pro duchovní práci, než když je rozpor mezi myšlením a slovem a činem. Však je také pravdivost – a právě takto míněná – jednou z pěti univerzálních zásad nejen Pataňdžaliho jógy, ale jakéhokoli duchovního postupu nebo následného utrpení. Ono nejde ani tak o ty druhé, kterým lžete – oni to často ani nevědí – ale především o vás. Ve vás vzniká nesmírný rozpor, napětí tendencí a vysílání toho nesprávného do celého vesmíru a zpětný návrat k vám samým.

Možná namítnete, že kolikrát je lepší zalhat, abyste neublížili – třeba nemocnému. V tomto směru je lepší správně vážit slova a dokázat kontrolovat a zkrotit svou upovídanou mysl. Když je to však nutné, vždy řekněte pravdu tomu, kdo ji slyšet chce. Kolikrát je zbytečné pravdu vůbec vyslovovat, protože bude nepochopená a ničemu nepomůže. Ta má smysl jen na pravém míst, ve správný okamžik pro správné lidi. Pak vstoupí do jejich mysli a osvobodí ji. To bude jejich vlastní osvícení, kdy se setkaly synchronně ty správné energie. Jenom proto řekl Ježíš: “neházejte perly sviním, aby je snad nepošlapaly svýma nohama, neobrátily se a neroztrhaly vás. “ (Ev.sv.Matouše;7,6). I v Pataňdžaliho Jóga sútrách je kladen obrovský důraz na pravdivost a její výsledek popisován takto: “Je-li jógín upevněn v pravdivosti (satja), stane se jeho slovo skutkem.” (II,36). Vypadá to zdánlivě jako přehnaná fantazie, ale vysvětlete si to prostě tím, že takový člověk je přesvědčivý, vyzařuje z něj určité charisma a to má vliv na váhající, rozkolísané lidi.

Věřte si

Aniž si to uvědomuje, většina lidí si nevěří a pochybuje o sobě, ať už z různých důvodů. Pak jsou tu jistě hejna manažerů, kteří o sobě ani maličko nepochybují a přesvědčují především sami sebe, že to, co říkají, je jediná, prostá pravda. Tito rychlokvaškové a často trochu jednodušší lidé, o sobě právě pochybují nejvíce. Je v pořádku nebýt samolibý, do sebe zahleděný a dokázat změnit své mínění, když se přesvědčím, že zbytečně zastávám nesprávný názor. Ale stejně tak správné je o sobě nepochybovat, pokud jsem učinil zkušenost správného, intuitivního poznání. Opět vám praví Jóga sútry (I,30), že na duchovní cestě budou – a ne že ne – překážky a jednou z nich je nedůvěra v sebe sama, pochybování o tom, co dělám a váhavost v tom. Praxe – a tou je denní život – musí být prováděna dlouhou dobu, nepřerušovaně a se soustředěnou pozorností. Teprve tehdy přejde v trvalý stav vědomí (I,14).

Příčina utrpení

Vždy je v každém správném učení za příčinu utrpení uznávána nevědomost. Člověk by měl usilovat o správné poznání, o pochopení souvislostí. Jestliže se mu to nedaří, neusiluje o to, či nemá pro to dostatečné schopnosti, bude vždy nějakým způsobem trpět. V nevědomosti je totiž kořen všech ostatních příčin utrpení, z nichž je nejznámější závislost na čemkoli. Zde nám nepomůže žádný učitel, protože my vlastně nechceme, nebo neslyšíme správně jeho pravdivá slova, nedokážeme je uskutečnit.

„Jste-li rádi nešťastni,
pak zůstaňte nešťastni,
ale nezapomeňte,
že jste si to vyhledali sami.
A nestěžujte si.
Nikdo jiný není za to zodpovědný.
Je to vaše drama.
Když tomu tak chceš,
když rád trpíš
a chceš svůj život strávit v neštěstí,
pak je to tvá vůle, tvá divadelní hra.
Ty ji hraješ a hrej ji dobře!
Ale pak nechoď za jinými lidmi a neptej se,
jak se vymnanit z neštěstí.
To je absurdní.
Neptej se žádného osvíceného mistra, ani gurua,
jak se může stát člověk šťastný.
Na to dávají odpověď jen takzvaní “guruové”,
protože jste hloupí.
Tvoříte si své neštěstí sami
a pak jdete a ptáte se jiných, jak byste mohli vše napravit.
A tak to budete dělat i dál,
dokud nepostřehnete, co děláte.
Pokuste se přece, nyní v tomto okamžiku být radostni a šťastni.“

Znovu a znovu vám pravím, abyste věřili a nalezli svou vlastní cestu. Ta vás osvobodí.

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – srpen 2008