Pozitivní myšlení
Je to již dlouho, co nám americké hnutí New age nabídlo pozitivní myšlení. A ani v jiné zemi snad nemohlo vzniknout, protože hodně Američanů praktikuje ten neustálý úsměv a pozitivní přetvářku.
V duchovním světě však nemá místo přetvářka. Tam je naopak nejdůležitější upřímnost a správné jednání, byť ho třeba i dlouho nejsme schopni. Přesto se oceňuje – z hlediska zákonu karmanu – právě ta upřímná snaha o to, abychom jednali správně. Pozitivní myšlení je trochu zjednodušená snaha o tento přístup, takže nemůžeme říci, že je zavrženíhodné. Ale často je toto pozitivní myšlení spíše jen vnějškové, jakási maska, za níž se skrývá naše neupřímnost nebo vypočítavost. Trochu bych je přirovnal k jednání diplomatů či politiků. V tomto světě není slušné se chovat jako hulvát, či být sprostý, a tak všichni mluví hezky, neurážlivě, pozitivně. Ve skutečnosti však myslí na něco jiného a ti druzí je nezajímají. Vše dělají jen pro sebe. Pozitivní myšlení tedy má něco do sebe, ale jen když je upřímné, nesobecké a konstruktivní. Člověk by totiž neměl druhé nebo něco kritizovat. To se totiž při pozitivním přístupu nedělá. Vždyť tím vlastně ubližujeme, a to pozitivní člověk nedělá.
Já si však myslím, že pozitivní člověk se snaží druhým pomáhat. A to je někdy nutné i kritikou – když se umí citlivě říci, ale někdy i silnějšími slovy nebo dokonce výpraskem (např. u dítěte). On je totiž někdo často tak „zabedněný“, že potřebuje silnější informaci. A lépe od přátel než od druhých, kteří ho šetřit nebudou nebo nakonec od Nejvyššího bytí prostřednictvím třeba nemoci, havárie, atd.
Duchovní a esoterické semináře
To vše souvisí s duchovní cestou. Učitel musí být ke svým žákům upřímný a opravdu je vést, ne si je udržovat a vytvářet u nich závislost. Před rokem 1989 bylo v ČR málo duchovních učitelů, ale stáli za to. Teď, když se zjistilo, co je duchovních cest a možností, je tu najednou duchovních učitelů a učitelek plno. A všichni vědí vše nejlépe, poradí vám se vším. Jako u všeho totiž zjistili, že lidé hledají pomoc, potřebují radu, vedení, výchovu apod., a že za to jsou ochotni zaplatit. Často cokoli, protože jsou zoufalí. Na lidském zoufalství, beznaději, bolesti či nemoci se dá velmi dobře vydělávat. A tak se vyrojilo mnoho specializovaných seminářů – od rodinných konstelací, přes různá reiki zasvěcení a tantru, až po očištění čaker, měření aury a speciální ženské skupiny bohyň. Všechny tyto semináře, většinou víkendové a na pokračování, mají nějaký smysl a dokonce můžeme říci, že často zanícené esoteričky to myslí opravdu vážně. Je třeba však být velmi opatrný, dobře rozlišovat a tak rozpoznat, co vám může dát nějaký prospěch a co je zbytečné. Zajímavé je, kolik lidí se těmito semináři dokáže uživit. Svědčí to o tom, že společnost je v katastrofálním stavu, potřebuje pomoc, i když jistě jen určitá její část. Ostatní to vůbec nezajímá a těm druhým se vysmívají. A velmi často právem.
Hledejte a nalézejte sebe
Velký indický mistr Rámakršna kdysi řekl: „Někteří duchovní hledači jsou jako někteří ptáci. Přiletí na jeden strom, sezobnou pár plodů a letí zase na další stromy a tam učiní totéž. Tak nikdy pořádně neokusí chuť plodů jednoho stromu a často je jim z toho smíchání chutí špatně. Přesně tak by se měl duchovní hledač hluboce ponořit do jedné praxe a pořádně ji zakusit a ne se hned obracet k jiné.“
A právě takovými přebíhači jsou často návštěvníci našich esoterických kursů. Nejvíce je mezi nimi žen. Žen láskou zklamaných, lásku hledajících, rozvedených, spíše středního, ba i staršího věku. Svědčí to o více skutečnostech. Ty ženy nedostávaly ve svém životě lásku, nebo ji neuměly přijímat, nebo chtějí mnohem více. Jsou vinny ony nebo muži? Není zde dost citlivých mužů, kteří by uměli pochopit hlubokou ženskou duši? Myslím, že pravda je někde v polovině. Mnoho mužů často příliš zlenivělo, zvykli si na postoj pána, kterého žena obsluhuje a poslouchá. A ženy se zase příliš zahleděly pouze do svého světa a málo ho otevřely mužům. Naopak se začaly emancipovat a chtěly být jako muži. Tím začaly ztrácet svou nejsilnější zbraň – ženskost a ženskou energii, a když se mužům nevyrovnaly, sklidily posměch a muž měl opět navrch a cítil se pánem. Oba póly projeveného bytí se mají co učit.
Potřebujeme opravdové ženy
Opravdová žena má přirozenou, jemnou ženskost a citlivost, vnímavost a pochopení. Váží si sebe, dbá o sebe a neustrne ve své rodině, mateřství či kritizování a pomlouvání mužů, je-li rozvedená nebo zklamaná svými vztahy. I na to je tu mnoho seminářů. Avšak toto je obrovská práce – vlastně na celý život. A v každém okamžiku na ní musí žena pracovat – je to duchovní praxe jako každá jiná. Nestačí jen změnit vnitřní postoj – nyní jsem bohyně – ač i ten je důležitý hned na začátku pochopit. Takový seminář vám může dát impulz, abyste s tím objevováním vlastního ženství konečně začala. Setkání s dalšími ženami, výměna zkušeností a hluboké vzájemné sdílení vám mohou objevit dosud ve vás neznámé aspekty ženství. Důležité je opět nevytváření závislosti na tomto setkání či učiteli. Podstatné je především, jak je tento seminář veden – ať už ženou nebo mužem. Stát se bohyní je velmi těžké, ale jsou mezi námi a díky za ně, protože právě ony probudí naši společnost a povedou ji – byť z povzdálí – k opravdové harmonii. Nebuďte tedy bohyněmi jen ve slovech, ale i v činech. A my, muži, vám za to budeme nesmírně vděčni.
Jiří Mazánek