Píseň mého srdce – duben 2009

Tři cíle lidského života

„Stoletý svůj věk nechť muž rozdělí tak, aby v něm naplnil trojí smysl života. V dětství nechť jde za vzděláním. V mládí a mužnosti za rozkoší a úspěchem. V stáří za vírou a spásou. Trvání života však je nejisté, a proto nechť bere všechno, jak to přichází. Leč panictví nechť si zachová dokud se učí vědám.“

(Mallanága Vátsjájana – Kámasútra)

Tyto tři cíle neboli hlavní náplně lidského života jsou základem hinduistického společenského systému. Jsou podrobně popisovány především v učebnicích (šástrách), ale zmiňovány i v mnoha dalších spisech, jako védách či upanišadách a dále rozvíjeny v pojednáních (sútrách). Ačkoli jsou popisovány do velkých podrobností, neznamená to, že by snad byly doslova zákony  a nařízeními a člověk neměl svobodu si je v praktickém životě vykládat, tak aby jeho jednání bylo v souladu s jeho postavením ve společnosti, stářím, pohlavím nebo i zrozením (varnou).

Dharma

Dharma je z těchto tří cílů nejdůležitější. Představuje souhrn všech povinností člověka, ale přesto neznamená nějaké absolutní závazky. Naopak se vyvíjí v závislosti na čase, věku, pohlaví, stavu, povolání, společenském zařazení i životní situaci. Něco jiného platí pro muže, něco jiného pro ženy, ženy svobodné, vdané či vdovy a liší se i mezi příslušníky stejné varny (ne úplně přesně kasty). Všechny spisy přinášejí množství předpisů, zákazů a nařízení pro vládce společnosti i jednotlivce, jejichž dodržování bylo někdy složité a porušování trestané.

„Víra (dharma) nebo též povinnost, řád znamená pro ty, kdož jsou odvrácení od nehmotného onoho světa, přiklonit se řádně k obětem atd., a pro ty, kdož jsou přikloněni k hmotnému tomuto světu, odvrátit se řádně od pojídání masa atd. O tom se lze poučit ve Svatých písmech nebo mizi znalci víry.“

„Proč jít za vírou (dharmou)? Je pochybné, zda přinese plody. Kdo moudrý dá své cizím? Lepší jistý groš než nejistý zlaťák. Tak praví materialisté. Avšak v Knihách (šruti) není pochyb; mravnost a šlechetné činy nesou plody už tu a člověk pouští z ruky símě pro budoucí úrodu.“

(Mallanága Vátsjájana – Kámasútra)

Artha

Prvnímu cíli lidského života je třeba věnovat dětství a mládí, abychom nasbírali vědomosti, správné poznání od opravdových učitelů, pochopili tak běh světa a dokázali se potom správně zařadit do společnosti dle svých schopností a možností.

Prospěch (artha) znamená zisk a rozmnožení vědomostí atd. O tom se lze poučit z chování státních činovníků, mezi znalci zemědělství a obchodu nebo od kupců.

„Proč jít za prospěchem (arthou)? Někdy se ho nedosáhne ani úsilím,jindy se dostaví bez jakékoli snahy. To všechno je osud. Neboť osud snová lidský prospěch i neprospěch, vítězství i porážku, štěstí i žal. Avšak je zřejmo, že k dosažení vašeho cíle je úsilí nezbytné. Neboť snaha nutně předchází prospěch.“

(Mallanága Vátsjájana – Kámasútra)

Z toho všeho je zřejmé, že jsme-li správně poučeni a správně chápeme, máme-li správnou výchovu a v sobě správný základ, můžeme potom správně jednat a správně hromadit bohatství ku prospěchu svému, své rodiny i společnosti. Tak to není v rozporu se Svatými písmy. Není-li tomu však z mnoha různých důvodů, sejeme nesprávné sémě a sklidíme neblahé plody svých činů již nyní nebo později.

Káma

Třetí cíl lidského života je někdy špatně překládán jako rozkoš. Přesněji však jde o uspokojení milostné touhy, případně dosažení rozkoše (rati). Už v asi nejstarším spisu na světě Rgvédě se na bezpočtu míst mluví o milostném styku bohů i lidí podrobnými a přesnými termíny a dokonce i konkrétní rituály jsou přirovnávány k pohlavnímu aktu. Ostatně původní indická kultura byla tantrická a velké množství obřadů v sobě obsahovalo rituální pohlavní styk. Důvodem bylo přirovnání velkých kosmických dějů k dějům v mikrokosmu lidského těla. Sexuální styk nebyl brán pouze jako základ k udržování života, nýbrž jako součást života a nebyl nejmenší důvod ho zamlčovat, zakrývat nebo vynechávat. Každý fyzický aspekt sexu má svůj duchovní rozměr, který není o nic méně důležitý. Proto jsou posvátné všechny části lidského těla. Sexuální rozkoš, pojímaná holisticky, je sublimací extáze ze spojení s Bohem.

„Ženské lůno je sídlem zrození, nesmrtelnosti i radosti.“

(Taittirija upanišada, III. 10.3.)

Rozkoš je pro stav těla stejně důležitá jako potrava, jen je nutné obdobně se vyvarovat chyb. Např. líbání, je-li ovšem vášnivé, produkuje v mozku látky snižující stres, vysoký tlak a cholesterol, zabraňuje odumírání mozkových buněk a ve slinách se dokonce zvyšuje obsah fosforu a vápníku, které zabraňují tvorbě zubního kazu. To již dnes vědí i lékaři. A stejně tak bychom mohli mluvit o dalších aspektech milování.

Kámasútra

To vše již věděli před tisíci lety nejen ve staré Indii, ale i později v Tibetu, Číně, Japonsku, ale i v arabských Pohádkách tisíce a jedné noci. Asi nejznámější a nejoblíbenější spis na toto téma napsal mnich Vátsjájana po dlouhém studiu právě proto, aby se pochopilo, že vše může člověku být ku prospěchu, je-li to prováděno správně. U nás byla Kámasútra vydána mnohokrát, naposled v Knižním klubu s nádhernými, dosud nikdy nepublikovanými, tradičními ilustracemi a v překladu našeho nejznámějšího indologa Dušana Zbavitele. Určitě je vhodné si pořídit spíše takovouto knihu než moderní vydání s množstvím fotografií pozic, které jsou až to poslední, co je na milování důležité. Objevte v sobě lásku a ta vás sjednotí.

„Nejen o víru a prospěch, leč i o rozkoše dbejte,
jen tak dosáhnete štěstí na tomto i onom světě.
Moudří konají vždy všechno ohleduplně a vlídně –
z jejich činů nevznikají pochybnosti o dobrotě.“

(Kámasútra, překlad Vladimír Miltner)

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – duben 2009