Často se setkávám u tzv. normálních, „neduchovních“ lidí s názorem, že ti jogíni buddhisti a všichni ostatní esoterici jsou líní. Každý se snaží co nejméně dělat nebo vůbec nedělat a nechává se živit. Říká, že mu stačí málo, ale ono, bohužel, i to nejzákladnější málo u nás je pořád ještě dost peněz a obvykle vám je nikdo nedá. Kde je vzít a nekrást? A tito duchovní hledači se shodují v tom, že nemohou pracovat, protože by jim to bralo čas pro duchovní praxi.
Co je to duchovní praxe
Asi se zdá, že tito „hledači“ vůbec duchovní praxi nepochopili. Možná bych je trochu i nazval duchovními romantiky a naivy. Opojeni nadšením z toho, jak je práce na sobě to nejdůležitější v životě, zapomínají na reálný svět, jehož jsou karmicky součástí. Jsou stavěni do určitých situací, kterým se rozhodně vyhýbají. Mají růžové brýle jako zamilovaní a vidí jen to, co chtějí. A v tom, co chtějí, si učinili jasnou představu – osvítit se. Dokud však nedostatnou pořádnou „ránu do hlavy“, tak se neprobudí. Když se však probudí, tak obvykle svět duchovních hledačů opustí a často na něj i zanevřou.
Co je to duchovní svoboda?
Pořád se s tím setkávám, že to znamená, že si mohu dělat, co chci. To je obrovský omyl. To je anarchie a ta vede vždy jen k destrukci. Duchovní praxe od nás naopak vyžaduje nesmírnou sebekontrolu, bdělost nad myšlenkami, slovy i činy a kolikrát i v mnohých věcech omezeni. Ve většině duchovních center to vede až skoro k vojenskému režimu, obzvláště, je-li v nich více lidí. Představte si, že by si každý chodil spát, kdy chce, vstával, kdy chce, když má hlad, tak si zaskočí do kuchyně atd. To je ještě pochopitelné. Horší je, když takovýto „duchovní“ člověk má vztah s dívkou, která otěhotní a on jí řekne, že ho to nezajímá, protože rodina a dítě by ho omezovaly. A věřte mi, že jsem se s tím setkal již vícekrát.
Obdobně si tito lidé myslí, že si mohou dělat, co chtějí na duchovním setkání více lidí a nerespektovat určitý denní pořádek. Tak, proč tam jezdí? Takový člověk totiž také přečetl hodně knih, navštívil různé semináře a přednášky a neklid v jeho mysli, vzniklý hromaděním vědomostí – ne zkušeností – ho nutí pořád druhým něco vysvětlovat, poučovat je, nebo dokonce i varovat.
Bdělost nade vše
Opět se dostáváme k tomu samému a nejdůležitějšímu. Nejsme-li bdělí, strhává nás vše kolem nás i v nás. Nepovažujeme za důležité si něco zapamatovat, běžné denní práce považujeme za „neduchovní“, takže se nezahazujeme mytím nádobí, uklízením atd. Místo toho, meditujeme, což je nejvíce snění o tom, jak jsme duchovní a žijeme jen v tom vyšším světě. Co je to ten nějaký vyšší svět? Tam se nepracuje, všichni se tam jen milujeme, ale duchovně, vše dostaneme zadarmo a stále se radujeme. Něco takového slibovali assasinům některé arabské sekty, ale předtím je omámili hašišem, nechali je pomilovat se s krásnými, k tomuto účelu najatými dívkami a řekli, že takové to bude v ráji. Ti hoši pak udělali vše pro to, aby v něm byli co nejdříve. Avšak ani v tomto, ani v „duchovním“ světě není nic zadarmo. Za vše musíte platit a vše musíte vrátit, co jste si vypůjčili nebo nějak dostali. To vám řekne každý bankovní úředník i magik. A Ježíš pravil: „Neodejdeš odtud, dokud nezaplatíš do posledního peníze.“ Nedělejte si tedy iluze, že dostanete nějaké osvícení a spásu zadarmo, když se budete doma válet, nudit nebo bavit a říkat, že meditujete nebo duchovně žijete.
Nalezněte tu správnou rovnováhu
Člověk by neměl být pohlcen ani zmatkem a spěchem běžného života – jak pracovního, tak rodinného, ani se ztrácet v iluzi toho světa „duchovního“. Dokud nepochopíte, že oba tyto světy jsou jeden a vy jste zároveň součástí obou, budete pořád vše oddělovat a něco považovat za duchovní a něco za neduchovní. Provádíte-li veškerou činnost vědomě, není žádné neduchovní. Pak se v duchovních centrech především pracuje, uklízí nebo i něco vyrábí, protože jinak by tam lidé zlenivěli a ztloustli. Meditace nebo jiné čistě duchovní praktiky jsou rovnocennou součástí dne nebo jsou speciální časová období věnovaná intenzivnějšímu tréninku. A samozřejmě, že je čas práce a čas odpočinku, čas radosti a smutku atd. (parafráze na Kazatele). Jestliže jste v takovém centru, nemusíte se o nic starat, řád je již nastaven a od vás se očekává, že ho budete dodržovat. Doma si musíte řád nastavit sami podle svých možností a také ho dodržovat. Budete-li od začátku spontánní a necháte to všechno běžet, tak se vám to brzo vymkne z rukou. To má nastat právě obráceně. Dodržujete-li řád, přijde sama od sebe vnitřní, a třeba i vnější svoboda. A vy poznáte, že jste dávno osvíceni, jen jste to nevěděli a nežili. Žili jste v iluzi osvícení. Pak pochopíte nejvyšší řád ve všem a přirozeně ho budete dodržovat. Nebudete se muset k ničemu nutit a bez problémů se budete kupodivu omezovat budete se z toho dokonce těšit. Věřte mi. Přeji vám velké pochopení a schopnost být na sebe „tvrdý“, dokázat se překonat.
Jiří Mazánek