Legenda o Golemovi

Za panování císaře Rudolfa II., který byl velkým ctitelem alchymie a astrologie, žil v Praze též proslulý RABBI JEHUDA LÖW BEN BÉZALEL. Nejprve působil jako zemský RABBI a školský rektor na Moravě, potom přešel na 11 let do Prahy, později do Poznaně a nakonec se zase vrátil do Prahy, kde se stal vrchním rabbim a tento úřad zastával až do své smrti 22. 08. 1609. Dožil se 89 let. Je pohřben na Starém židovském hřbitově. Říká se, že na jeho hrob kladli židé odedávna kamínky, jako na hroby svých známých a vyslovovali svá přání, aby je rabbi vyslyšel. Nejúčinnější však je napsat své přání na malý kousek papíru a vhodit je přímo do hrobky úzkou škvírou mezi deskami kamenů.

Golem a Rabbi Jehuda Löw

Rabbi Löw bydlel v Široké ulici Židovského města. Jeho dům měl nad dveřmi vytesán znak lva a hrozen vína na znamení, že pochází z rodu Áronova.

Rabbi Jehuda Löw byl všeobecně proslulý svými znalostmi bible, talmudu, kabbaly, staré hebrejštiny, ale též hvězdářství, počtářství, mechaniky a fyziky. Navštěvovali ho tak slavní lidé jako např. Tycho Brahe. Protože byl nejen velkým učencem, ale byly mu též přisuzovány i nadpřirozené síly, pozval si ho k sobě na Pražský Hrad 16. 2. 1592 sám císař Rudolf II. a měl s ním dlouhou rozmluvu. Její obsah nám však zůstal utajen.

Podle jiné pověsti požádal císař rabbiho, zda by mu mohl oživit minulost a ukázat Abraháma, Izáka, Jákoba a jeho syny. Za několik dnů po této prosbě se ve starší části Hradu sešli s císařem a rabbim alchymisté, hvězdáři i někteří šlechtici. Ve tmě rozsvítil rabbi pouze svou starou lucernu a nasypal na žhavé uhlí jemný prášek. Podél stěn se vlnil světlý dým a v něm se objevily obrysy Hradčan. Potom si rabbi vymínil, že se nikdo z přítomných nesmí zasmát, ať se děje cokoli. Znovu vhodil prášek na uhlí a po nějaké době se v kouři objevily postavy Abraháma, Izáka, Jákoba i dvanáct jeho synů, praotců dvanácti židovských pokolení. Teprve když se z kouře vynořil Jákobův syn Naftali, který poskakoval a směšně se pohyboval uprostřed žitných klasů, císař se krátce zasmál. V tu chvíli vše zmizelo. Ozval se však praskot a všichni vykřikli hrůzou.

Strop v místnosti se pohnul a pomalu klesal níž a níž. Rabbi vztáhl ruce nad hlavu, pronesl nějaká slova a strop se zastavil. Od té doby již takto zůstal natrvalo. Díky tomu vydal císař nařízení, že se židi nesmějí beztrestně napadat, ale všechno musí být řádně projednáno před soudem.

Jednou naopak navštívil císař rabbiho s celou svou družinou v jeho domě. Ačkoli zvenčí vypadal dům velmi sešle, když překročili práh, ocitli se v paláci s desítkami prostorných, bohatě zdobených síní. Nakonec zasedli k hostině s vybranými lahůdkami. Jednomu ze šlechticů to nešlo do hlavy, jak mohl rabbi vykouzlit ve svém domečku takový palác. Ale ten mu nic neřekl, jen se usmíval. Šlechtic tedy nechal potají odnést jeden ze zlatých pohárů. O několik dnů později se dozvěděl, že kdesi na Moravě zmizel náhle celý zámek. Ale ještě v noci se vrátil na své místo zcela neporušený, jen chyběl jeden zlatý pohár. Tak objevil hrabě mocné síly, které rabbi ovládala, došel za ním a chtěl, aby mu své znalosti předal. Rabbi se zdráhal, ale pod tlakem výhružek se podvolil. Řekl hraběti, že je jen jediná podmínka. Nesměl nikomu v minulosti ukřivdit či způsobit bolest. Šlechtic se zapřísáhl na svou čest, ale rabbi ho požádal, aby se otočil. Tam uviděl stát svou sestru s dítětem, která zemřela jeho vinou, protože zatoužil po jejím majetku. Hrabě vyběhl zděšeně pryč a od té doby se rabbimu vyhýbal.

Po staletí byli židi pronásledování a vlny nenávisti byly jen čas od času větší nebo menší. Také jedna taková vlna uprchlíků přivála do Prahy rabbiho Jehudy Löwa, který jinak pocházel z německého Wormsu, kde působil též slavný učenec Eleazar.

Když opět nastaly v Praze pro židy špatné časy, přemýšlel rabbi Löw po dlouhé noci, jak pomoci. Jedné noci se mu ve snu zjevil nápis: „Vytvoř z hlíny tvora, který ti bude pomáhat proti všem nepřátelům.“ Rabbi se probudil a začal pátrat v tajných spisech. Konečně objevil starý chaldejský rukopis, z něhož si opsal několik slov na proužek pergamenu. Ráno si zavolal zetě a jednoho ze svých nejvěrnějších žáků a nařídil jim, aby se sedm dnů očišťovali na těžký úkol, který je čeká – stvořit golema, tvora z hlíny.

První návody na výrobu golema se objevují v komentářích ke Knize stvoření (Sefer jecira). Právě v komentáři Eleazara z Wormsu se říká, že kdo chce postupovat podle Knihy stvoření, musí se podle rituálních předpisů očistit a obléci do bílého roucha. Nemá pracovat sám, nýbrž ve dvou nebo třech společně. Je třeba vzít panenskou hlínu z hory, kde nikdy nikdo nekopal a promísit ji s živou, proudící vodou. Podle tohoto návodu vyšli po týdnu oba pomocníci s rabbi Löwem v bílých rouchách za město k řece. Teprve o čtvrté hodině po půlnoci našli u Vltavy vhodné místo s jemnou hlínou, z níž podle předpisů za světla pochodní uhnětli postavu velkého člověka, golema.

Slovo golem však není jménem osoby, je pouze označením. Objevuje se již v bibli, v šestnáctém verši 139. žalmu, kde má význam (ve starohebrejštině) „zárodek“, „embryo“. Židovští učenci soudí, že je to označení pro prvního člověka, Adama, ve chvíli, kdy Bůh stvořil jeho tělo, ale dosud do něj nevdechl božskou duši. Také se tak označovaly beztvaré věci, které dosud nezískaly konkrétní podobu.

V talmudickém traktátu Poučení otců (Pirke Avot) se golemem v 6. kapitole označuje člověk bez inteligence, společenských způsobů a dobrých mravů jako protiklad Chachama – duchovního učence.

Z těchto dvou významů vzniká pojetí golema jako umělé bytosti, postrádající lidskou duši a schopnost milovat a cítit.

Podle učení o božské podstatě slova a písma existuje v Tóře skryté jméno Boha, s jehož pomocí může mystik napodobit tvůrčí boží čin na nižší úrovni. Máme pro to i více příkladů u některých učenců.

Takto tedy postupoval i velký zasvěcenec rabbi Jehuda Löw.

Po stvoření hliněné postavy nařídil svému zeti, aby obešel sedmkrát golema a říkal svatá slova, protože má povahu živlu ohně. Při sedmém okruhu byl již golem rozpálený do ruda jako žhavé železo. Totéž učinil žák rabbiho, který měl povahu vodního živlu. Poté dostal golem barvu lidské kůže. Nakonec obcházel sedmkrát sám rabbi. Na závěr otevřel golemovi ústa a vsunul mu pod jazyk pergamenový lístek s nápisem – šém. Golem ožil, pohnul se a vstal. Byl o hlavu větší než rabbi, který byl velmi vysoký. Golem byl stvořen ze čtyř živlů – země, vody, ohně a vzduchu. Podobal se k nerozeznání člověku, jen byl němý. Oblékli ho do oděvu sluhů v synagóze a odvedli domů. Rabbi nařídil své ženě, aby sluhu Josifa, jak Golema nazval, nepoužívala k domácím pracem, neboť je psáno: „Nádobu sloužící k posvátným účelům nepoužívej nikdy k všední službě“. Ve dne tedy seděl golem na dřevěné lavici v kuchyni nebo pomáhal rabbimu v synagóze a v noci procházel ulicemi ghetta a hlídal. Když se děla nějaká křivda, vždy sjednal nápravu. Před velkými svátky mu rabbi zavěšoval na krk proužek jelení kůže s tajnými znaky a golem se stal neviditelný. Chodil po Praze a naslouchal a kde se kuly nějaké pikle proti rabbiho lidem, hned na místě zakročil.

Jednou zmizela v sousedství Židovského města křesťanská služka. Lidé začali šířit pověst, že ji připravil o život golem Josif. Rabbi ho tedy ukryl, do jeho šatů převlékl němého žebráka a již brzo přišla stráž a žebráka zatkla. Golema potom převlékl do šatů venkovského chasníka poslal ho hledat dívku. Ten ji nalezl až u jejího bratra na druhém konci Čech a rychle ji přivedl před soud, aby na poslední chvíli zachránila žebráka a tím i židy.

Jiný těžký případ se stal týden před velikonoci. Ve sklepě kupce Šmuela ukryli nepřátelé židů tělo křesťanského dítěte. Židy obvinili z rituální vraždy, protože prý potřebují křesťanskou krev k přípravě macesů. Ačkoli se rabbi zaručil za nevinnost, byl kupec s celou rodinou zajat. Židi celé hodiny recitovali ve Staronové synagóze žalmy, aby Hospodin pomohl. Po setmění došel rabbi za golemem a poslal ho hledat prázdný hrob, nad nímž se vznášela velmi zarmoucená duše. Za přítomnosti stráží byl hrob otevřen a brzy zajištěni dva sedláci, kteří přísahali pomstu židovskému kupci, jemuž dlužili 500 zlatých. Oba se ke všemu přiznali.

Jak víme, při stvoření golema mu rabbi Löw vložil pod jazyk šém, aby ožil. Golem po celý týden pilně pracoval bez nejmenší únavy, naopak mu sil přibývalo. Proto mu musel rabbi každý pátek večer vložit pod jazyk nový šém, aby mohl ve sváteční sobotní den odpočívat. Jinak by mohl zdivočet a jeho zvětšená síla by zničila vše.

Jednou však rabbi zapomněl šém v pátek vyměnit. To mu onemocněla malá dcerka, měl hlavu plnou starostí, protože jí nedokázal pomoci a odešel do synagógy, aby zpěvem 92. žalmu oznámil, že začíná sobota. Mezitím byl golem postupně nabit vzrůstající silou, že již nedokázal sedět a nakonec vyběhl a začal rozbíjet, vše, co mu přišlo pod ruku. Pak se vrátil domů a tam také vše zničil. Za rabbim, který zazpíval již první verš 92. žalmu, přiběhla stará služebná, aby mu to s nářkem oznámila. Rabbi musel porušit příkaz víry a běžet domů vyměnit šém. Golem se uklidnil a sedl si na své místo v kuchyni. Rabbi se vrátil do synagógy a znovu začal zpívat 92. žalm a teprve potom začal sobotní svátek. Po návratu ze synagógy již bylo dcerce lépe a brzy se uzdravila. Od té doby se ve Staronové synagóze na památku této události zpívá 92. žalm dvakrát, což není nikde na celém světě.

Podle jiné pověsti rabbi golemovi vždy v pátek večer vytáhl z pod jazyka šém, aby zůstal přes sobotu nehybný.

Brzy po této příhodě řekl rabbi Löw golemovi, aby šel na půdu Staronové synagógy, lehl si tam a důkladně si odpočinul. Potom rabbi zavolal svého zetě a žáka, s nimiž vytvořil golem na břehu Vltavy a vystoupili též na půdu. Postavili se golemovi za hlavu, obcházeli ho v opačném směru než při stvoření a recitovali též formule pozpátku. Golem dýchal pomaleji, až se ztišil jako v hlubokém spánku. Nakonec mu rabbi vyjmul šém a golem přestal dýchat. Kůže mu zšedla a popraskala proměněná zase v hlínu. Šaty dal rabbi spálit a zbytky těla přikrýt starými rouchy. Všem oznámil, že golem odešel a již se nevrátí. Dále vydal příkaz, aby nikdo nevystupoval na půdu Staronové synagógy, protože se obával, aby někdo golema zase neoživil.

Brzy po rabbiho smrti byl prý golem odcizen z půdy Staronové synagógy šámesem Abrahámem Chajimem, který se kdysi zúčastnil jako pomocník při jeho stvoření. Se svým švagrem Abrahámem ben Secharjou přenesli golema do sklepa Pinkasovy školy a později do domu Chajimova zetě Aschera Balbiera, který se zabýval též studiem kabbaly. Zde se ho pak všichni tři pokoušeli neúspěšně oživit. Brzy po krádeži však vypukl v židovském ghettu mor a zemřely obě Balbierovy děti. Jeho žena označila za původce smrti golema a tak manžel pohřbil golema se svými dětmi na židovský hřbitov u vrchu sv. Kříže na Žižkově, kde se jeho pozůstatky smíchaly s prachem a hlínou morového pohřebiště. Zbytky tohoto hřbitova se nacházejí pod televizním vysílačem. Avšak na hřbitově se začalo pohřbívat až r. 1680, 70 let po smrti rabbiho Löwa. Chajimovi by muselo být 100 let a to je dost nepravděpodobné.

Až jednou po letech se objevil v Praze chudý potulný student, který se v knihách dočetl, že moudří učenci dokáží stvořit umělého člověka. Myslel si, že by mu pomohl z bídy. Prostudoval, co se dalo, vše si zapsal a vydal se tajně v noci na půdu Staronové synagógy. Tam objevil zbytky golema. Vsunul mu pod jazyk lístek s formulí, kterou zjistil a čekal, co bude. Chvíli se nic nedělo, až si student myslel, že někde udělal chybu. Náhle se však začaly zacelovat trhliny a golem začal dýchat. Zvedl se a rostl, měnil se v obrovský balvan hlíny, který stále mohutněl. Student si uvědomil, že někde udělal chybu a vyskočil na trám, aby vytrhl golemovi šém. Ten ho při pádu strhl a pohřbil pod hromadou hlíny.

Již z této příhody i z jiných dřívějších zpráv vyplývá, že golema nevytvořil pouze rabbi Jehuda Löw, ale že byl zřejmě čas od času vytvářen dalšími zasvěcenci. Jeho úkolem však jistě nebylo vykonávat domácí práce jako sluha nebo být strážcem a ochráncem židovské obce, jak o tom hovoří spíše pozdější pověsti.

Profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Gerschom Scholem vyslovil domněnku, že vytváření golema mohlo být jakýmsi zasvěcováním, mystickým obřadem, který se odehrával v extázi, v náboženském vytržení. Oživlý a částečně se pohybující golem mohl být důkazem nejvyššího zasvěcení a schopnosti ovládat kombinace hebrejských hlásek a praxi Božího jména. Ovšem tato teorie se nedá nikterak dokázat, protože nevíme, zda kabbalisté byli nějak organizovani a nejsou žádní očití svědci toho, že byl golem vytvořen. Zachoval se pouze návod od rabbiho Löwa, ale i ten je pokládán za novodobou literární fikci.

Přestože postava golema vlastně patří do Židovského města, stala se tak slavnou, že dodneška vzrušuje každého, kdo se o ní dozví. Proto se zpracováním její pověsti zabývalo mnoho umělců. Ze spisovatelů stojí za zmínku Jakob Grimm v roce 1808, který vycházel z polské i pražské verze. Dále to byl známý zakladatel tajemných až fantastických povídek E. T. A. Hoffman. V roce 1894 vydává Alois Jirásek své Staré pověsti české, v nichž se přidržel Wajzelovy německé verze. Daleko největšího úspěchu však dosáhl v roce 1915 Gustav Meyrink svým románem Golem. Slavný je film Císařův pekař a pekařův císař, který vychází z úspěšné revue Golem od Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Také píseň od této dvojice přiblížila golema široké veřejnosti. V Praze je na postranní nice Magistrátu hl. města Prahy socha Rabbiho Löwa ben Bezalel z r. 1910 od sochaře Ladislava Šalouna. Jako prototyp robota či dokonce zbraně s neznámým pohonem vzrušuje zase Českou a Slovenskou archeoastronautickou asociaci. Tak se vlastně stal golem kulturním majetkem nás všech a tajemstvím, které snad někdy čeká na odhalení. 

Další články

Legenda o Golemovi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *