Píseň – závislost v lásce

Píseň mého srdce

Jsou lásky, které hubí, a které uzdravují.

Někdy nám dělá radost trápit toho, koho milujeme.

Ale proč je to tak kruté?I.S. Turgeněv – Rok na vsi

Často slyšíte, že láska léčí, ale stejně tak často, že příliš velká láska nám jen uškodí. Jak se v tom vyznat? Mám z toho takový dojem, že člověk by měl milovat tak trochu, nepřehánět to, čili vlastně napůl, nebo tak nějak. Nedat celé srdce. Ale to pro mě není láska, to je jakási vypočítavost nebo strach z lásky. Proč bych neměl dát celé své srdce, když to tak cítím? Kdo ne, ať si miluje jen tak trochu. Ale zároveň mi zase duchovní písma praví, že láska je závislost a má-li se dosáhnout sjednocení s Bohem, musím se vzdát všech závislostí. Vedle toho si však musím udělat závislost jen na Bohu. Nebo to není závislost? Je tu rozpor nebo není? Vždyť vše je Bůh, my nejsme od něj nikdy odděleni. Miluji-li tedy někoho celým svým srdcem, co to ve mně miluje? Je to moje já, má touha a závislost na tom druhém, nebo to ta jiskra boží ve mně se chce sjednotit prostřednictvím toho druhého s Bohem, protože díky němu tu jednotu pochopila? Je to také závislost? A je správná nebo špatná? Rozlišuji správně? A co když se časem zklamu a ten druhý mě už nechce nebo já jeho? Byla to moje chyba a je správné, když se trápím? Mám to vyčítat sobě, tomu druhému nebo Bohu? Vždyť jsem, byť nevědomky, hledal vlastně Jeho! Je to mnoho těžkých otázek a je nějaké řešení?

Síla lásky

Snad každý z nás zažil, co je to milovat. A kdo ne, ať jen lituje. Je to to nejkrásnější v životě. A tehdy jistě vnímal, jak je to příjemné, jak je to sladké, jak ho to po všech stránkách povzbuzuje, inspiruje a uzdravuje, že má najednou větší chuť žít, vše je snadné a ke všemu je nadšení a dost sil. Je to snad špatné, tato závislost? Poslechněte si perského, súfíjského mystika.

Největší radost v každém milování

číst v očích milého ta nejtajnější přání.

Vskutku jej miluješ? Zapomeň vůli svou.

Do jeho srdce vstup a roztaj v odevzdání.

Sehábí Asterábádí

Proč se říká, když člověk takto miluje, že je v ráji nebo v sedmém nebi? Většina vůbec neví, jaké to tam je, ale podvědomě tuší, že to je to nejlepší, co lze zažít v životě. A proč asi? Je zcela jisté, že je to proto, že ráj je symbolem jednoty. V něm jsou obě polarity v harmonii, jednotě, a proto zažívají blaženost. Co jiného je splynutí s Bohem? Je to úplné se rozpuštění v Něm, naprostá jednota. O čem mluví milující? Že chce tomu druhému vše dát, chce se mu celý dát. Je v tom nějaký rozdíl? Pro člověka je mnohem jednodušší milovat druhého člověka než Boha. Proč? Protože u člověka – nebo také nějaké lidské podoby Boha na obraze nebo v soše – obdivuje, jak vypadá, jak mluví, jedná atd., ale u Boha, který je neprojevený, je vším, si to těžko představí a tak si musí vytvořit nějakou Jeho podobu.

Blázni boží

V určitém věku života se náhle začne láska probouzet. My říkáme, že jsme v pubertě, že to vše jsou hormony a že děláme samé hlouposti. A někomu to zůstane celý život. Jak požehnaný je to člověk, ač pro druhé blázen nebo zvrhlík. Víte, koho si v Indii nejvíce váží? Bláznů božích, těch, kteří jsou uchváceni láskou a nic jiného pro ně neexistuje. To jsou třeba baulové – to slovo přímo znamená blázen boží – kteří jen zpívají mystické písně lásky plné erotických jinotajů. To byl třeba Šrí Čaitanja, který opojen láskou zpíval a všichni, kdo ho slyšeli, nechávali práce a šli za ním. To byla Míra Báí, královna, která opojena Kršnou a jeho zjevením, zpívala a tančila a nikdo jí nemohl neublížit. Protože je Kršna bohem lásky, je v Indii nejoblíbenější a jeho láska s Rádhou, která se projevovala nejen slovy, ale i milováním, je námětem nejslavnější písně lásky Gíta Góvindy od Džajadévy z 12.století a stále je všude zpívána. O čem zpívali v Evropě trubadúři a proč založila největší evropská královna Eleonora Akvitánská dvory lásky, kde se rytíři učili, jak správně lásku projevovat v každodenním životě? To byl skutečný ideál rytíře, který i dnes tak chápeme, ne jako válečníka. Proto je také za největšího rytíře z Artušova dvora považován Lancelot, který tak miloval královnu Guenevru. A jak dopadl kouzelník Merlin? Vzdal se všech kouzel spoután láskou k víle Vivianě, které prozradil všechna tajemství.

Nápoj lásky

Snad se ještě zmíním o Tristanovi a Isoldě. Při cestě lodí měli spolu vypít nápoj lásky a navěky se do sebe zamilovat. Co to bylo za nápoj a existuje? Vždyť ho stále některé čarodějky pro zájemce připravují nebo vyrábějí různé amulety. Je to vše opět jen symbol. Je to probuzení vědomí, které pochopilo, že smyslem života je jednota, spojení obou polarit. Přesně to samé se děje v pubertě. To, že se začnou produkovat pohlavní hormony ve zvýšené míře, je znamení božské energie kundaliní v nás, neboť ta má sídlo právě v pohlavních orgánech a je to ženská energie. Tak lze i ve skutečnosti chápat, že Bůh stvořil ženu z Adamova žebra. Míní se tím, že se v Adamovi probudila tato ženská energie a on se s ní měl správně spojit, aby trvala harmonie, ráj. Puberta nám dává největší možnost v životě poznat skutečnou lásku a nikdy ji neztratit. Zároveň se však začne také ozývat rozum, který posléze – také díky „zkušeným“ ostatním lidem – nabude vrchu a řekne nám, že nemáme bláznit a chovat se slušně. Většina z nás pak na první lásku celý život vzpomíná a už se jen málokdo odváží znovu jít za voláním srdce.

Volání lásky

Já vám však pravím: Následujte hlas lásky. Nemějte z ní strach, i když je hrozivá. Nevíte, kam vás zavede. Především vám vše vezme a vy se nebojte to dát. Jen ten, kdo vše dá, tak dostane. Vždyť máme stejně vše vypůjčené. Zjistíte, že nic nevíte, nic nemáte a nic nejste, ale zároveň vše víte, vše máte a vše jste. Přestanete existovat, změníte se v nic. A přesto budete šťastni. Člověk by nikdy neměl litovat toho, že miluje a už vůbec by se za to neměl stydět.

Nechte svá srdce přetékat a objevíte, že tohoto proudu není konce. Láska je nekonečná, stále je možné čerpat z jejích bezedných hlubin a stále je to něco nového. Kdyby tisíce básníků psalo o lásce a tisíce trubadúrů o ní zpívalo, stále to bude málo a stále bude člověk v úžasu naslouchat stejným slovům jako by byla nová.

Láska je také nesmrtelná.

Když člověk obdržel svrchovanou lásku,

stává se dokonalým, nesmrtelným a uspokojeným.

Nárada bhakti sútry, verš 3-4

Hledat tě lásko, věčnosti víno pít.

Duši ti darovat, v tobě ji zachránit.

Řekl jsem: Najdu tě? V té chvíli umřu rád!

Nezemře – pravila – kdo zahlédl můj třpyt.

Sehábí Asterábádí

A tak v nás láska spojuje všechny světy – ty viditelné i neviditelné, minulost, přítomnost i budoucnost ve věčný okamžik a my poznáváme, že Bůh je láska a tedy že láska je věčná a nesmrtelná.

Jiří Mazánek

Píseň – závislost v lásce