„Co pořebuješ k jídlu nebo k ošacení,
sežeň si vždycky bez omluv a bez trápení.
Ostatní nemá ani zdarma žádné ceny.
Nedávej za to svůj život drahocenný!“
(Omar chajjám – Čtyřverší, překlad Vilém Závada)
Sleduji s podivem – neb jsem to zažil – jaké byly potřeby lidí před čtyřiceti lety a po čem toužili a jak se změnily po tzv. sametové revoluci. Najednou je nutné mít tolik věcí, o kterých jsme ani předtím nevěděli a z neustálých reklam se dozvídáme naléhavě, bez čeho už prostě nemůžeme žít. A oblasti, které si prodávající zvolili,jsou především naše zdraví, takže jsou nám nabízeny drahé potraviny, léky a případně ošacení, bez nichž bychom se určitě naprosto sesypali a už teď byli nad hrobem, ne-li v něm. Samozřejmě, co svět existuje a co se rozvinula nějaká větší společenství, jako města a později státy, bylo je třeba zásobovat tím nejnutnějším pro život. Ten byl však dříve často otázkou přežití a ne nějakého komfortu. Dnes chce mít většina lidí vše, ale pojmenujeme-li to přesně, jde vlastně a požitky, ne o nutnosti. Tím nechci říci, že by snad člověk neměl mít také něco pro svou radost a volné chvíle. Důležité je, jak dokážeme všeho užívat pro svůj rozvoj a zda se nestáváme závislými. Dnešní prodejci se snaží již od dětí počínaje, až po staré lidi, nás činit závislými na jejich výrobcích. Zbavují nás skromnosti. Jsem překvapen, když mladá, 27letá dívka vydělává sama pro sebe 50.000 Kč a říká, že jí to nestačí a tak, tak vyjde. Ceny esoterických a obdobných seminářů stoupají, nedozvíte se většinou nic nového, ale je třeba jít na pokračování, protože tam se to už snad dozvíte. Hromadíme vědomosti, ale nehledáme poznání! Již na počátku universálních zásad jógy je řečeno, že nemáme nic hromadit. To se tedy netýká pouze věcí, ale i myšlenek a dalšího duševního balastu. A jestli to nepochopíme, nemá ani cenu se pouštět do nějaké duchovní praxe a hrát si na esoterika.
„Když s jednou plackou chleba vyjdeš na dva dny
a s jedním douškem vody z puklé nádoby,
nač podřízen být lidem menším než ty sám,
nebo nač sloužit lidem, stejným jako ty?“
(Omar Chajjám – Čtyřverší)
Hledejte ve svém srdci
Proč vlastně člověk stále hledá? Co ho nutí obklopovat se věcmi, lidmi či situacemi, aby si myslel nebo sám sobě namlouval, že neztrácí čas a plnohodnotně ho prožívá? Jak se takový člověk liší od toho, který celé dny sedí nebo leží v meditaci a nic tzv. nedělá, jen si vychtunává bytí tím, že pochopil marnost veškerého spěchu a honby za něčím v meditaci? Je to neklid srdce, které touží po společnosti druhých, aby mu zaplnila jeho prázdnotu a strach z ní a neschopnost správně prožívat samotu či osamění. Dokázat být sám se sebou je nesmírně důležitý krok na duchovní cestě. V samotě začneme o sobě zjišťovat věci, které nevíme pro množství ostatních činností, které stále vykonáváme, bychom nemuseli do sebe hledět. Když do sebe hledíme, jsme náhle jako před zrcadlem a přestáváme se sami sobě líbit. Snažíme se zrcadlo rozbít, zamlžit nebo se do něj pro jistotu nedívat. Většinou se nikdo sám sobě nelíbí. Takový byl jen Narcis a podle toho dopadl. A právě to samé čeká i nás, jestli se nedokážeme přijmout, jestli se nedokážeme do svého srdce podívat. Ale umíme se dívat do srdcí druhých a dokonce jim i radit, nebo si o nich povídat – nejlépe o těch z televizních seriálů. Ty ostatně o ničem jiném nejsou, protože moc dobře vědí – ti, co je píší – že to je přesně to, co lidi zajímá – osudy druhých. Pak zapomenou na život svůj, zbytečně nepřemýšlejí, nic neřeší a povídají si o druhých.
Snažte se hledět do svého srdce! Je krásné. Vy jste krásní! Každý z vás! To není útěcha, to je pravda, kterou musíte nalézt jinak než Narcis. Nebojte se začít a vyházet ze sebe všechny ty hrůzy, které nejprve uvidíte. Dejte jen pozor při tom vyhazování, aby nebyl nikdo nablízku. Mohli byste ho zasáhnout a jistě by si to nenechal líbit. Ale každé zrcadlo, každou komůrku, každé srdce je třeba čistit. Teprve při této vaší údržbě zjistíte, jak jsou krásné a že mohou sloužit.
„Ta srdce, v nichž je rajské lásky cit,
ať v synagogy jdou či do mešit,
že jména jich jsou v lásky seznamu,
od pekla i od ráje mají klid.“
(Omar Chajjám – Čtyřverší, přeložil Josef Štýbr)
Srdce je živé
Nemyslete si však, že stačí úklid jednou za rok. Prach stále zanáši vaše srdce a vy musíte jeho čistotu – a tím tedy i živost, vnímavost a citlivost – udržovat stále. Co je to stále? Myslím tím doslova každý okamžik. V každém okamžiku nepozornosti začne být vaše srdce neživé, nedáváte-li mu vláhu lásky. Láska není zamilovanost a chtění, láska je dávání a výměna toho neviditelného. Po vás se jen žádá, abyste svému srdci dovolili milovat, vysílat do celého světa poselství lásky, které se nedá vložit do slov. Přesto i to dělejte. Vkládejte do svých slov a pohybů lásku. Někdy je třeba ji vyslovit. A je to pak pro všechny krásné. Ježíš nám pravil: „Miluj bližního svého.“ A Svámí Šivánanda řekl: „Vyslov svou lásku každý den, vyslov ji ještě jednou.“
A já vám pravím, že vy se stydíte za svou lásku, vy se ji bojíte vyslovit. Nebudete směšní, i když ji nedokážete vyslovit dokonale. Však co to je dokonale? Lásku nedokážeme nikdy vyslovit dokonale. A přesto ji budeme a musíme znovu vyslovovat. Neučiníme-li tak, ztratí váš život smysl. My nedokážeme bez lásky žít. Hledejme ji znovu a znovu. Vstaňme zbití ze země po svých prohrách a začněme opět. Láska si nás najde, půjdeme-li jí vstříc. Ta nám dává život a spojuje nás v nádherném tanci. A tanec je život, v něm srdce jásá a člověk žije. A žijeme-li, chceme se poznávat a mít rádi. Začínejme každý den znovu.
Jiří Mazánek