Píseň mého srdce – leden 2009

Čeští „duchovní“ lidé

Opět jsem měl možnost se přesvědčit, jak složité je chápat duchovní pravdy a přenášet je do denního života, obzvláště v zemích, kam byly importovány a transformovány k obrazu svému. Proto se vám musím svěřit s příhodou, kterou jsem zažil a nenechala mne chladným.

Byl jsem na obědě v jedné nejmenované pražské, vegetariánské restauraci, kde hodní Indové mají velmi levné a chutné menu i o víkendu a kde není také přecpáno lidmi, takže je to taková oáza klidu s indickou hudbou. Do této atmosféry se přiřítila žena ve středních letech. Chtěla vyměnit sáček s luštěninou, který si zde zakoupila, protože jí barví vodu do žluta od chemikálie, která tam je a hrozně smrdí.

A chtěla větší sáček, kde prý je ten správný dál, který vodu nebarví a nesmrdí, protože v něm ta chemikálie není. Ten prý mají dole v kuchyni, protože ho tam viděla a ne zde nahoře v krámu. Ind se jí snažil vysvětlit – a to velmi jemně, citlivě, bez jakéhokoli podráždění – že to je jiná luštěnina a  v této že tádná chemikálie není. To však paní nechtěla vůbec slyšet a trvala na svém s tím, že musejí jít dolů. Nakonec hodného Inda, který se nechtěl hádat, přesvědčila, šli dolů, ten druhý sáček donesli, trochu luštěniny namočili, voda se nezbarvila a nesmrděla a paní vítězoslavně jásala, že to je ten správný dál. Ale Ind jí řekl, že to je úplně jiná luštěnina. To ona neznala a pořád nechtěla připustit, že by to tak bylo. Tehdy jsem se do toho vložil já, protože jsem odcházel a chtěl platit. Řekl jsem jí totéž, co Ind s tím, že si tento dál může koupit v obchodě u Pákistánců. A ejhle – paní, ačkoli předtím tento dál neznala, se se mnou začala hádat, že tam tento dál nemohou prodávat, protože Pákistánci ho přece nejedí. Řekl jsem jí, že to nevím, jestli ho jedí, ale určitě ho tam prodávají, protože si ho tam kupuji.

„Normální“ společnost posuzuje

Musím konstatovat, že tato paní není zas až takovou výjimkou a setkal jsem se již vícekrát s obdobnými, dost agresivními, “duchovními” lidmi. Je to škoda, protože společnost potřebuje přirozeně produchovnit a ti, kteří by ostatním mohli dát to správné, nenásilné poučení, nenacházejí takovou odezvu díky těmto poněkud nafoukaným, nesprávně si věci vykládajícím jógínům a dalším. Pak zase nás všechny “házejí do stejného pytle” bláznů a fanatiků. Zdá se, že zatímco indičtí guruové se snaží být modernější a aplikovat staré pravdy na dnešní život, my se stáváme “papežštější než papež”. Často nejsme schopni vnímat inspiraci, která přichází z různých stran a ukazuje nám, že Pravdu nenašli jen ti “naši guruové”, ale i v jiných duchovních cestách, nebo i docela “obyčejní”, prostí lidé, kteří se k ničemu nehlásí.

Ač jsem sám desítky let vegetarián, naprosto souhlasím s tím, co říká Ježíš, že ne to, co do úst vchází, ale to, co z nich vychází, člověka znečišťuje. Dnešní doba má velmi agresivní životní prostředí, a tak je dobré dbát i na to, co do úst vchází, aby se tělo zbytečně neznečišťovalo. Má to vliv na mysl a jemnější vnímání. Ale nic se nemusí přehánět, každý si musí sám u sebe zjistit, jak to má provádět. Budeme-li se však starat jen o své tělo a myslet si, že proto jsme duchovní nebo že nás to učiní duchovní, tak jsme vskutku na velkém omylu. Je třeba věnovat ještě větší pozornost svému vnitřnímu životu a dokázat ho správně vnášet do všedního života. Měli bychom sledovat znamení, která nám každodenní situace vysílají, citlivě je pochopit a pak správně jednat. To není nikde v žádných pravidlech napsáno. My sami jsme zodpovědni za to, že na to přijdeme, že se to postupně naučíme a že budeme schopni tak jednat. Tím se sladíme přirozeně s vesmírným řádem, jeho harmonií. Prosím, žijte v lásce a toleranci. Je to někdy těžké, ale opravdu se o to každý den znovu a znovu pokoušejte. To zachrání vás i celý svět.

S láskou Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – leden 2009