Na cestě ležel had a uštkl každého, kdo kolem šel. Jednou tudy kráčel jógin a hned ho chtěl had také uštknout. A on mu pravil: „Nedělej to, je to neblahý čin.“ Had se ho zeptal, co to znamená, jógin mu to vysvětlil a had dostal strach. „Co mám dělat?“, zeptal se. Jógin mu řekl: „Od této chvíle už nikoho neuštkni a opakuj mantru.“ Pak odešel.
Had zůstal na cestě a začal opakovat mantru. Brzy šlo kolem několik dětí, uviděly ho a začaly po něm házet kamení, chytily ho za ocas a mlátily s ním o zem. A tak se to opakovalo vícekrát. Had byl už skoro mrtvý.
Po čase se touž cestou zase vracel onen jógin a už z dálky slyšel hada, který ho poznal, naříkat: „Co jsi mě to naučil? Proč jsi mi dal takový úkol?Vždyť jsem na pokraji smrti!“ Ale jógin mu na to řekl: „To je tvoje vlastní chyba. Proč jsi zůstal na cestě a nezalezl do nějaké díry? Nikdo by tě neuviděl. Já jsem ti pouze řekl, abys nikoho neuštkl, ale mohl jsi vztyčit hlavu a pohrozit jim. Jistě by se lekli a utekli. Protože jsi nepoužilsvou inteligenci, trápíš se a jsi polomrtvý.“
(indická bajka)
Důležitost rozlišovaní
Začal jsem tímto příběhem, protože vím, jak zjednodušeně si často hledající vysvětlují duchovní cestu, jak vše berou doslova a díky nesprávnému pochopení potom i třeba zanevřou na hledání sebe sama, protože se jim do cesty staví bezpočet zbytečných překážek. Vždy je důležité správné pochopení a správné provádění, pak se velké pravdy a prostředky k nim vedoucí mohou teprve využít. Poukazuje to také na to, že je třeba se učitele, kterého přijmete, ptát.
Jsou však lidé, kteří se ptají na vše a nedokáží být samostatní. Ti chodí a otravují nejen učitele, ale i ostatní žáky svými neustálými a většinou stále stejnými dotazy. Jiní nastudují, co se dá, poučují učitele a stále mají pochybnosti, jak to tedy vlastně správně provádět. Ti jsou ztraceni ve svém já a žádného učitele nepotřebují, protože jim nemůže pomoci. Ale ani oni sami si nepomohou, neboť jsou zahlceni přemírou vědomostí, která jim zaplňuje mysl, místo aby ji dokázli vyprázdnit. Spíše mají ještě sklon dalším znesnadnit práci na sobě tím, že jim vytvářejí pochybnosti. Vždyť je-li něco překážkou na duchovní cestě, je to pochybnost o tom, co dělám, v toho, kdo nám pomáhá, a nestálost v provádění. Nezáleží na tom, jestli se podřídíme kázni někým nařízené nebo ji dodržujeme sami dobrovolně. Důležité je jen, aby měla smysl a nebyla bezúčelná. K tomu musíme použít rozlišování. Některá kázeň může totiž pouze posilovat naše já, místo aby jej rozpouštěla a měli bychom ji vypustit jako zbytečnou.
Lépe se mluví, nežli koná
Cesta správného života je těžká, snadno se o ní mluví, ačkoli se nedá popsat, ale je nesnadné ji následovat. Každý čin musí být konám vědomě, a tak nestačí jen znát nějaké poučky a snažit se do nich zapadnout. Je třeba skutečně používat správného rozlišování, bdělé pozonosti a vnitřní sebekritiky. Musíme nalézt svou vnitřní i vnější cestu sami a mít ji “ušitou na míru”. Jedině tehdy získáme čas a energii, budeme moci meditovat a naše meditace bude správná, tzn. bude obrácená dovnitř, začneme ovládat naše smysly a mysl se zklidní. Nemáme-li vyjasněný a uspořídaný vnější život, meditace nepovede ke svému vnitřnímu účelu.
Nelze správně rozlišovat a současně špatně konat. Jetliže víme, co máme dělat a neděláme to, pak nemůže jít o správné rozlišování. Mysl má tendenci si odpouštět tím, že si věci vysvětluje tak, jak se jí to hodí. To je ovšem jenom sklon mysli, která hledá naplnění svého chtění. Tento přístup je zcela přirozený. Každý vyhledává to, co je mu příjemné, ne to, co mu vadí. Toto je třeba správným rozlišováním objevit a dokázat si to připusit. Mysl musí jednak vycházet ven do světa prostřednictvím smyslů a zároveň se vracet zpět k “já”. Musí být činná, ale do činnosti se nezaplétat, musí poznávat, ale nespoléhat se na vědomosti. Musí pěstovat mravnost, ale neočekávat, že samotná mravnost ji přivede k Bohu.
Potřeby těla a mysli
Abychom mohli vést efektivní duchovní život, musíme si vážit svého těla. Je třeba své tělo pozorovat, abychom zjistili, co která jeho část vyžaduje a jak ji správně nasytit. Do této oblasti nespadá pouze žaludek a vyměšování, ale také sexuální potřeby a potřeby smyslů apod. Teprve tehdy, dostanou-li například zvukovou nebo zrakovou krmi, vzroste jejich energie a bude správná. Nemůžeme je ovšem touto stravou přetěžovat a musíme se také učit pružnosti smyslů odříkáním. Na ničem bychom neměli být závislí. Musíme nalézt svůj vlastní rytmus, čas a míru.
Mysl je neklidná, plná myšlenek a pocitů. Je třeba ji zaměstnat tak, aby se zbytečně nerozbíhala. K tomu je nejlepší nějaká systematická činnost vyžadující pozornost nebo opakování mantry a obojí střídat. Postupně bude mysl schopna meditace a vejde do ní klid. Taková meditace může nastat mnohými způsoby, nejen usednutím někde o samotě. Lze k tomu využít naše smysly a podle toho mohou být meditace zvukové, obrazové, hmatové, energetické, dechové, v činnosti atd. Každý si jistě najde to, co pro něj bude vhodné.
Potřeba volného času
Jak tělo, tak i mysl a emoce potřebují odpočinek. Nesnažte se tento čas trávit pouze spánkem, i když je jistě důležitý, ale též dalším čerpáním energie. Ta k vám totiž přichází ze světa i z vesmíru a stačí se jí jen správně otevřít. Je však také třeba dát pozor na to, že naše energie je vysávána a i vy sami ji ztrácíte nesprávným způsobem života. Naučte se správně rozlišovat a budete si vědomi toho, kdy energii ztrácíte a tyto situce vypustíte. Vše záleží jen na vaší vnímavosti, pozornosti k sobe samému a k všemu kolem vás.
Jiří Mazánek