„Prvním krokem při tázání se po vlastním já (átma vičára), je v praxi uplatňovat pravdu, že vše, co nám působí bolest, působí ji i druhým, a vše, co nám činí potěšení, těší i ostatní. Proto čiňte druhým to, co chcete, aby oni činili vám. Takto mezi vámi a ostatními vyroste oboustranný vzájemný vztah a pozvolna dosáhnete stadia, kdy vaše srdce zaplesá radostí, budou-li se druzí radovat a zachvěje se bolestí při smutku druhých. To ale není ten druh náklonnosti, který cítíte ke svým milovaným nebo k příbuzným a přátelům. Ten je známkou iluze; ale to sdílení radosti a zármutku je automatické, bezprostřední, univerzální; je známkou velkého duchovního pokroku. Tehdy vlna ví, že je částí oceánu, že všechny vlny jsou jen dočasnými projevy jednoho a téhož moře a chutnají stejně jako samotné moře.“
Satja Saí Bába promlouvá – Svazek 1
Slova stará asi 40 let jsou tak podobná jiným, starým skoro 2 000 let. Nemáte pocit, že vycházejí ze stejného zdroje? Nemáte pocit, že obojí nás nabádají, abychom milovali sebe i bližního? Abychom si neubližovali, ale neubližovali především ostatním? Snad bychom se měli zamyslet nad tím, co je příčinou ubližování. Jistě každý odpoví, že nedostatek lásky. Jak však v nás může být nedostatek lásky, když jsme ve své nejvnitřnější podstatě láska sama, láska nekonečná a věčná? Nebo nevíme o této lásce? Nebo nám něco zabraňuje si ji uvědomit? Každý přirozený a normální člověk si tuto svou nejvnitřnější podstatu uvědomuje bez přemýšlení. Asi proto, že o ní nemusí přemýšlet, ale dá jí možnost, aby se samovolně projevila. Neboť opět říká Kristus, že nebudete-li jako děti, nevstoupíte do království nebeského. A není láska královstvím nebeským? Nutně z toho vyplývá, že je to rozum, nebo nesprávně užitý rozum, který zabraňuje projevení se lásky v nás.
„Intelekt (buddhi) se vyžívá v diskusích; když jednou padnete do spárů dialektiky, trvá dlouho, než se vymaníte z jejích pout a zakusíte blaženost z tohoto vymanění. Stále si musíte uvědomovat omezenosti rozumu. Buddhi vám může pomoci pouze kousek cesty k božství, zbytek je osvícen intuicí. Vaše city a emoce překrucují dokonce vaše myšlenkové pochody a z rozumu činí nezkrotného býka. Egoismus má velmi často tendenci povzbuzovat a ospravedlňovat jeho divokost. Člověk je totiž veden nesprávnou cestou právě svým rozumem, pokud to je cesta, která rozumu vyhovuje! Jak často docházíte k závěrům, ke kterým jste si přáli dojít!“
Satja Saí Bába promlouvá – Svazek 1
Pak nastupuje jakýsi druh radosti z toho, že všechno vím, všemu rozumím. To je duchovní pýcha nezralých, která vede k poučování a přesvědčování, v horším případě k nenávisti, fanatismu až agresi vůči těm, kdo nechápou stejně. Jak je to možné, když hledáme Nejvyššího? Je to proto, že užíváme pouze rozum a zapomínáme na oddanost. Přestaneme ve skutečnosti hledat, nemáme již o svém poznání – které je jen určitou vědomostí – pochyb a neklid právě v mysli, která nebyla překročena, nás nutká ke kritizování a poučování druhých, někdy až s jakousi přezíravostí a pohrdáním nad tím, že nechápou přece tak jasné věci. To je jedno z nejhorších stadií duchovní cesty, kde jsme velmi zaslepeni a nejsme schopni to prohlédnout. Zde nastupují zenoví mistři s holí nebo nějaká obvykle tragická událost, jíž je někdo prostředníkem. Máme-li však zásluhy z dřívějška, nic takového se nestane a to nás přesvědčuje o tom, že máme pravdu my a pokračujeme dále.
„Pokud velmi pečlivě nezkoumáte proces uvažování už v době, kdy probíhá, je velké nebezpečí, že sledujete trasu, kterou jste si sami vyznačili. Rozum může zkrotit jen ukázněnost, systematické navlečení jha, kroužek do nosu, bič atd. Tedy soucit, pokoj, shovívavost a strpení.“
Satja Saí Bába promlouvá – Svazek 1
Tehdy se dostáváme k otázce učitele neboli gurua. Nemusíme ho chápat tak striktně jako v indických písmech. Jde prostě o někoho, kdo nás přinutí svou existencí k pokoře a probudí v nás lásku. Nastaví nám zrcadlo, v němž se můžeme vidět a bez jakékoli ziskuchtivosti nám pomůže pochopit se a odložit naši mysl.
„Kritizování druhých a nalézání chyb na druhých, to vše pramení z egoismu. Raději pátrejte po vlastních chybách. Chyby, které vidíte na jiných, jsou vaše vlastní chyby, jsou jen odrazem vašich charakterových vlastností.“
Satja Saí Bába promlouvá – Svazek 1
„Nesuďte a nebudete souzeni. Nepotupujte a nebudete potupeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.“
Ev. sv. Lukáše, 6:37
Mysl je jako opice, která skáče – to je jen neklid. Ale může také vést k nepředloženým činům. Dávejte proto stále pozor, buďte bdělí, odložte mysl a otevřete své srdce.