Píseň mého srdce XXXI

„Obrazy budoucnosti, které můžeme pozorovat, jsou vždycky jen čímsi pravděpodobným, nikdy zde není jistoty.“

Lama Yongden, A. David-Neelová: Mipam, lama s paterou moudrostí

Čím více se blíží konec tisíciletí, tím více se opět objevují – jako vždy v dějinách v této době – celkem hrůzostrašné předpovědi. Dříve byly křesťanské, protože vše v Evropě ovládala církev a zastrašováním posilovala svou moc, případně vydělávala na jiných. Nyní, kdy žijeme v tzv. moderní době, je stále ve světě dost věřících, ale volí se též jiné způsoby. Samozřejmě, opět nás církev varuje, že Panna Maria již nemůže déle snášet utrpení, které jí způsobujeme. Vedle toho se však objevují předpovědi Nostradama – pokaždé jinak, ale zaručeně správně vyložené, varuje Rudolf Steiner, zcela jinak Babádží a astrologové vidí nepříjemné konstelace, ačkoli je každý z nich vysvětluje jinak. Pak jsou tu různí místní jasnovidci a ufologové, kteří čekají, že budou jistě mezi těmi, které neznámé bytosti odvezou neznámo na kterou planetu. Nechci se vůbec těmto obavám vysmívat, jen si myslím, že je třeba žít v přítomnosti – nebo aspoň více v přítomnosti. Přečtěte si např. promluvy Satja Sai Báby již z 60. let, kdy se objevovaly obdobné konstelace a astrologové je zděšeně obdobně vykládali. Tehdy řekl, že je jistě dobré se více modlit a vykonávat více obřadů, aspoň lidé nebudou dělat jiné nevhodné věci, ale že nesmíme brát příliš vážně takové předpovědi. Spíše je pravděpodobné nebo jisté, že se stane to, co obvykle. Hnutí new age se svým nesprávným astrologickým výkladem zase mluví o Vodnářském věku, kdy bude celý svět duchovní atd. To je pro změnu zase až moc optimistický výklad, který by byl jistě velmi krásný. Pravdou však je, že tento stvořený (nebo reálný) svět je zatím stále založen na protikladech a jejich neustálém boji. My jsme jeho součástí, ale zároveň jsme součástí nejvyšší skutečnosti, která je věčná, nepohnutá, stále v klidu. Na jejím pozadí se uskutečňuje naše ztotožnění se s protiklady. Je těžké se neztotožňovat a nepociťovat radost či bolest.

„Mnoho ze své bolesti jste si zvolili sami. A lék, kterým vaše choré já léčí lékař, jenž je ve vás, je trpký.“

ChalílDžibrán – Prorok

Vůbec nechci radit, co máte dělat, abyste nepociťovali bolest. Také bych vám neradil, abyste moc poslouchali jiné, kteří by vám radit chtěli. Jsme tady, abychom procházeli proměnou – a ta jistě nebude bez bolesti a utrpení. Ani Buddha v tomto smyslu nesliboval. Je třeba na sobě pracovat.

„Pronikáme na Měsíc, až ke hvězdám, nedosáhneme však k srdci svého bližního.“

z básně Sant Daršána Singha

Někteří kolem sebe mohou vidět jen ty, co jsou podle nich špatní a zlí. Jiní se zase uzavřeli jen do okruhu těch „duchovních a dobrých“. Nikdy není nic tak jednobarevné. Hlavně by takové nemělo být naše hodnocení – i sebe sama. Jistě budeme přitahování k určitému okruhu lidí podle našich sklonů a to především těch, které nám dělají dobře. Všichni hledají uspokojení. Jistě nás zajímá též budoucnost naše i lidstva. Proč ne? Nesmíme ji však vždy chápat jako neměnnou.

„V této minulosti je vskutku skryt zárodek budoucnosti. Hlavní příčina je zde, nikoli však mnohonásobné vedlejší příčiny, které budou modelovat zárodek: posílí jej nebo oslabí, vytvoří z drobného semene mocný strom nebo zničí mladý výhonek v okamžiku, kdy proráží zem, vzpínaje se ke světlu. Budoucnost existuje, ale pouze v příčinách, které ji mohou zplodit; jako existuje strom v semeni. Je nekonečné množství možných kombinací těchto příčin; zahrnují v sobě utkání sil pocházejících z našeho světa, i sil, které vycházejí z jiných světů. Jak by mohl ten, kdo náleží k určitému světu, ten, jehož myšlenky se omezují na věci tohoto světa, jak by mohl předvídat vpád cizích sil, jejichž povaha i činnost se liší od všeho toho, co je schopen poznat?“

Lama Yongden, A. David-Neelová: Mipam, lama s paterou moudrostí

Zabývejme se tedy především příčinami, aby následky, které nelze moc odhadnout, byly pro nás co nejpřijatelnější.

Však i Kristus v evangeliích praví:

„Kdož pak žne, odplatuť béře a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne.“

Ev. sv. Jana 4,36

Věřme, že naše duše je nesmrtelná a věčná, potom věci tohoto pomíjivého světa musíme brát trochu jinak.

Píseň mého srdce XXXI