Píseň mého srdce XXV

Flétna čeká na dech svého mistra.
Mistr stále hledá dokonalou flétnu.

(Rabíndranáth Thákur – Světlušky)

Čekám na Tebe, Pane, je vždy podobno ladění nástroje. Vždyť Ty jsi vesmírnou harmonií a vše je součástí Tvého orchestru. Nekonečné množství hráčů, kteří jsou zároveň nástroji, vytváří hudbu, kterou znáš jen Ty. Jen její odlesky k nám občas zazní, pokud nejsme hluší. Když se aspoň na okamžik zbavíme své hluchoty a otevřeme srdce, protože ono zároveň slyší, vidí i promlouvá, můžeme být účastni těch rajských melodií. Kéž dotek Tvých prstů rozezvučí struny mého života a dá zrod hudbě, která je Tvá i má.

Vlastně bychom se ani neměli snažit ladit, vždyť to dokážeš jen Ty. Ale nástroj by měl být připravený – tak jako květ, když přilétá včelka, aby sála nektar. Málo z nás je květy, které Ti nabízejí svou sladkost. Avšak právě to znamená mou touhu, mou snahu – nabídnout se Ti takový, jaký jsem, ale celým srdcem. To znamená, že jsem vyladěn a jen Ty to poznáš. Já se celé dny trápím – a to je má nevědomost – tím, že nejsem naladěn, tím, jak se mám naladit. A Ty jen čekáš, až budu pouze trpělivě čekat.

Někteří hledají moudrost, jiní bohatství.
Já hledám Tvou společnost, abych mohl zpívat.

(tamtéž)

Jsem-li nástroj, jsem vše. Jsem flétna i harfa, jsem hlas nebeských pěvců. Já jsem Ty a Ty jsi já. Není hranic mezi námi. Nauč mne vždy Tě volat každým mým mlčením. Nauč mne vždy mlčet každým tónem, který ve mně zní. Kéž se naše láska stále setkává v nekončícím spojení.

Píseň mého srdce XXV

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *