Jiří Mazánek. Mnozí jej znají jako skladatele a interpreta meditativní hudby. Jiní jej znají především jako inspirátora a vydavatele deset let vycházejícího časopisu Dotek, informujícího všechny zájemce o různorodé duchovní proudy o dění v této oblasti. Další jej znají hlavně jako učitele náda a mantra jógy. Ale Tantramagazín jej požádal o rozhovor protože je také znalcem tantrajógy.
Co přinášejí tyto exotické praktiky jako jsou jóga a tantra dnešnímu západnímu člověku?
Záleží na tom, co lidi chtějí. Někteří si přijdou zazpívat mantry a berou to stejně, jako když si zazpívají křesťanské písně nebo nějaké jiné hezké písně. Hodně lodí zpívá mše nebo gregoriánský chorál a vůbec je to přitom nezajímá dál. Nechápou, že to byla modlitba, a že pro ty, kteří to kdysi zpívali to byla duchovní cesta. Stejně tak si někdo zpívá mantry a nechápe, že je to velmi silná cesta, která působí. Někteří, kteří to pochopí, to následují do hloubky, ale pro další je to většinou jen ten povrch. Jiní si chtějí jen zacvičit nebo hledají okruh lidí, se kterými si budou rozumět více než s těmi, které mají kolem sebe. Jenom málokdo chápe, že jóga je velmi nároční duchovní cesta. A stejně tak i tantra.
Může to být tak, že na začátku člověk neví, do čeho jde, ale pak se mu to stane cestou, po níž se někam dostane?
Může to tak být. Jestli to je ta cesta, po které někam přichází, tak to zjistí. Jestli je vnímavý a je to v něm připraveno k nastartování, tak to zjistí a bude to dělat.
Není to pro někoho jen únik, snaha být zajímavý a zvláštní?
To právě záleží na míře pochopení. A opravdu záleží hodně na učiteli a tom vlastním praktikujícím. Proto je podle mě důležitý správný učitel, který tohle vysvětlí. Není správné, jestliže někomu dá mantru a ten se dostane do jiného stavu vědomí nebo do neskutečného světa, který si vytvoří. Jestliže si ten člověk bude myslet, že je šťastný jenom při opakování mantry, jenom když je v nějakém stavu vytržení, transu, tak to není správné. Protože tyto praktiky ho naopak mají přivést ke hlubšímu prožívání skutečnosti a sjednocení se s ní. Prožívání teď a tady. Ne odcházení…
Totéž, možná jen jinými slovy, nás učí jóga, tantra, zen a další disciplíny. Domníváte se, že se různými cestami nakonec dojde ke stejnému cíli? Že na vrcholku té pomyslné hory se všichni setkají? A že je přitom jedno, kterou cestou tam kdo došel?
Určitě. Protože cíl je jenom jeden. A jestli se tam škrábeme zleva nebo zprava nebo různě chodíme okolo, tak to máme dáno. A ti druzí to také mají dáno, proto tu vznikly ty různé způsoby. A proto se nemůže zenový mistr lišit od tantrického nebo křesťanského. Ten výsledek, závěr, ve kterém se spojuje láska a moudrost a ve kterém se dosahuje sjednocení, musí být stejný. To, že žijeme na Západě, kde dva tisíce let vládlo křesťanství, není proti tomu. Předtím se říkalo, že jsme křesťané, ale to jen proto, že se sem nic jiného nedostalo. Ale když máme možnost porovnávat, zjišťujeme, že se některé cesty od sebe liší třeba jen v tom vnějším a v něčem se vůbec neliší.
A záleží také na pochopení těch, kteří následují ty jednotlivé cesty. Jestli jsou tolerantní vůči ostatním. U velkých náboženství tolerantnosti moc není a tam pak můžete zjistit, že i když je vlastně podstata stejná, tak devadesát procent těch, kteří je vyznávají to nechtějí přijmout a nejsou tolerantní. Takže mi nepřipadá divné, že se tady zajímáme o ty východní směry. O tyto praktiky se zajímá určitý okruh lidí, kteří to mají dané, kteří se tady možná inkarnovali. Ale nemusí to souviset s inkarnacemi, ale s jednotným polem informací a pochopení.
Tohle tady bylo dřív taky. Třeba u gnostiků. Nemluvě o tom, že existovaly i jiné filosofické školy, jak se zjišťuje, když je možné si tyto informace sehnat. Třeba o šamanismu se řekne, že to je něco, čím se tady nemáme co zabývat. Nebo používání drog pro tyto cesty, které se dovážejí třeba z Mexika nebo Peru. To všechno může mít pro někoho význam, protože se propojuje to, co je možné.
Jak se jóga a tantra dostaly do vašeho života? Čím to začalo?
Začalo to hudbou. Přibližně v šestnácti letech jsem se naučil hrát na kytaru písničky, co se hrály u táboráku nebo v rádiu, tak jak to asi dělá každý. Další rok jsem byl na přírodovědném táboře na Slovensku. Měl jsem tam první sexuální zkušenost s ženou a najednou jsem začal hrát úplně jinak, nevěděl jsem proč, ale už jsem nechtěl nic jiného. A moje hraní se vyvíjelo a prohlubovalo, hrával jsem hodiny a hodiny a byl jsem z toho v takovém transu, že jsem o sobě nevěděl.
Tehdy jsem se také dostal k józe. Našel jsem v časopise Rozhlas krátké povídání o józe na pokračování, popis cvičení a začal jsem to dělat. Ta mě to zaujalo, že jsem cvičil pravidelně každý den. Pak se na dlouhou dobu stal mým učitelem pan Otakar Vojkůvka, který s námi v Pardubicích cvičil jógu a měl zajímavé přednášky týkající se filosofie, náboženství, křesťanství, výživy apod. Postupně se okolnosti semlely tak, že jsem se stal sám učitelem.
Ještě na táboře pana Vojkůvky jsem měl poprvé zážitek probuzení kundaliní. Jedna dívka donesla nahrávku manter z ášramu svámího Šivánandy, které zpíval a doprovázel na vínu svámí Vidjánanda. Pouštěli jsme si to a já jsem poprvé slyšel zpívat mantry nebo bhadžany a kírtany. Protože to byl velmi intenzivní zážitek, začal jsem hledat již od sedmdesátých let možnost zpívat mantry a tak jsem sehnal nahrávky svámího Muktánandy. To byl guru z jižní Indie, který se zabýval kundaliní jógou.
Takže můj dlouhodobý zájem o tantru souvisí s praktikováním náda jógy a mantra jógy, které jsou jistým způsobem disciplíny tantra jógy. Ještě za totality jsem se setkal se skupinou tantriků ze Skandinávie, kteří pobývali u Borise Merhauta na chalupě. Na jednom semináři jsem měl zážitek probuzení kundaliní při meditační hudbě Roopa Vermy. Další zážitek byl s členy hnutí Haré Kršna, kteří mantry používají – dělali jsme tam některá cvičení. Začal jsem to sám prohlubovat a později sám také pořádat semináře o náda józe podle svých zkušeností. Získali jsme kontakt na Roopa Vermu a od roku 1991 až do teď s ním pořádáme semináře aspoň jednou za rok, někdy i dvakrát. Právě Roop Verma mi dal základy hry na sitár a základy náda jógy. Na jeho seminářích bylo možné hodně pochopit a pak jsem také zároveň zjistil, že náda jóga, mantra jóga a to všechno je věda nebo spíše praxe o vibracích a je to všechno součástí tantrajógy. A tantrajóga je tedy záležitostí vibrací. Vibrace nejsou jen zvukové nebo tím co nazýváme zvukem, ale také myšlenkové a vůbec energetické.
Takže k tantře vás dovedla pouze hudba?
Já jsem měl delší dobu problém se silnou sexualitou a podle jógínských knížek jsem s tím různě bojoval. Říkal jsem si, že nesmím, že musím žít v celibátu a tak různě a nešlo to. Tak jsem si to vyčítal, psal jsem si tenkrát velmi podrobné deníky, modlitby a úvahy a tak dále. Nerozebíral jsem jenom toto, ale komplexně jsem zvažoval, jak je všechno provázáno dohromady.
Hudba, láska, sex, jóga, Bůh a toto všechno. A postupně jsem zjišťoval, že svět potřebuji provádět, ale že jen sex mi nestačí. Že mi při tom sexu jde o něco jiného, než jen o sex. Že mi jde spíše o sjednocení s tím, koho mám rád. Takže jsem měl dost problémů s tím, aby ten druhý, tedy ta žena, to vnímala také tak intenzivně, a která by měla také tak intenzivní zájem o to splynutí.
Spíš se chtěly pobavit, nebo jen tak spolu chodit, ale ne spolu zažívat takovou hodnotu. Vlastně se s tím setkávám doposud, že není, zdá se, tolik žen, které by jevily tak intenzivní zájem o splynutí. Spíše potřebují druhého, potřebují s ním být, žít s ním a vnímat, že je má rád, že jim to dává nějak najevo takovým tím způsobem, že jako je s nimi rád. Ale zase to nesmí říkat moc, protože když to říká moc, tak to vypadá, že je příliš submisivní a jak jsou ženy dnes emancipované, tak se jim to nelíbí. Ale je to samozřejmě individuální. Vlastně jsem si to při těchto zkušenostech nejdříve neuvědomoval a začal jsem to vnímat teprve později. Když má člověk někoho rád, tak vlastně nemyslí tolik na to, jestli to ten druhý vnímá úplně stejně, i když samozřejmě vnímá, jakým způsobem k němu přistupuje. Mně se při těch stavech milování začaly objevovat mantry a také meditační stavy, kdy jsem cítil nejen vzrušení, ale i úplný hluboký klid. K tomu však potřebuji určitou, stejně připravenou partnerku.
Prý tu (v malém jednopokojovém bytě) žijete se čtyřmi ženami. Je to tak?
K tomu bych se nevyjadřoval přesně, protože je otázka co si kdo představuje pod tím, „žije s dalšími ženami“. Je pravda, že v určitou dobu to tak do jisté míry bylo, teď to tak není, protože věci se mění.
Pro mnoho mužů je utrpení vydržet s jednou ženou a natož s několika…
To není tak jednoduché. To už vůbec není tak jednoduché. Já bych to řekl asi tak, že ty ženy především musejí chtít žít spolu. Samozřejmě. Musejí se snášet a chápat a nesmějí žárlit. Musejí tedy vlastně dělat tantru. Že to tak je možné, jsem se přesvědčil ale zároveň jsem se také přesvědčil, že to tak nemusí být na věčnost.
Třeba u mormonů – a ti tantru nedělají – může žít muž až s dvanácti ženami najednou. A když si vybírá další ženu, tak mají jeho současné ženy právo veta.
No, tam je to trošku něco jiného. S mormony nemám žádné osobní zkušenosti, jen jsem o tom četl, ale myslím, že tam je to záležitost spíše pracovní. Že si ty ženy rozdělují práci. Ale že by s tím mužem všechny spaly, nebo žily sexuálně, to nevím. Taky to teď prý již ani nepraktikují.
Dá se tantra učit z knížek, nebo je zapotřebí mít učitele?
Většina anglických knížek je vlastně spíše o tantrickém umění. Takže tam jsou různé diagramy, obrazce a určité filosofické věci. Prostě teorie, ale z praxe tam není nikdy nic. Takže jsem si musel začít vytvářet svoje vlastní tantrické zkušenosti a přitom jsem zjišťoval, že jsou určití lidé, které to zajímá. Vytvořil jsem tantrickou skupinu – bylo v ní kolem dvaceti lidí – a v té jsme některé věci dělali.
Především se meditovalo a zpívaly mantry. Seděli jsme přitom v kruhu, případně ve dvojicích, ale neobnažovali jsme se. Pak jsme vlastně začali uctívat Šakti, ženský princip, a při jedné takové meditaci jsme seděli v kruhu. Jedna žena se svlékla a mi jsme na ni meditovali. Poprvé to byl velmi silný zážitek. Ale pak už to nebylo nic neobvyklého, takže to chtěli někteří zesilovat a začalo je to strhávat. Samozřejmě, že při takových činnostech musí být určitá spontánnost, ale ne rozrušení, stržení a chtění. Tak jsem to potom rozpustil, protože už to nebyla tantra a nevedlo to k tantrickým zkušenostem. Zabýval jsem se jenom jógou.
Po určité době jsem kolem sebe vytvořil menší skupinu, asi kolem osmi lidí. Scházeli jsme se několik let v bytě a slavili jsme některé svátky, které se týkají tantry, především Mahášivárátrí, Kršnovy narozeniny nebo Navárátrí. Z toho byly dobré a velmi hluboké zkušenosti i když i tam se lidi několikrát vyměnili. Mnoho lidí uteče, protože vydržet intenzivnější zkušenosti se nedaří každému.
Práce s emocemi a s myslí, ten boj, i když boj bych to asi nenazval prostě uvědomování si toho co vyvstává, je velmi náročné a vyžaduje to neustálou celodenní praxi. To už nestačí, aby člověk přišel na nějakou tantru a zacvičil si tam nějaké věci, ale musí si vlastně celý den uvědomovat sebe sama. Uvědomovat si, co se v něm děje, jak reaguje a správným způsobem k tomu přistupovat. To už není pro každého. Protože většina chce jen sbírat sexuální zkušenosti, ale nechápe tu nutnost sebekontroly. Takže hlavně díky tomu se skupina zúžila.
Tantru si ale většina lidí spojuje se sexem. Je to správné, nebo je to jinak?
Je to správné i není to správné. Řekl bych, že to vzniklo tím, že jak jsme se tady na Západě postupně seznamovali s indickými duchovními cestami, nevyhnutelně muselo dojít k tantře a muselo dojít k tomu, že lidi, kteří tam jezdili, viděli chrámy, kde jsou zobrazeny různé sexuální výjevy a pozice. Vlastně ve všech normálních hinduistických chrámech se v určitých symbolech uctívá mužské a ženské přirození, lingam a jóni. I když mnohdy si to spojení ani Indové neuvědomují. Když k nám začaly přicházet zprávy o indické filosofii, tak se objevily zmínky o jakési tantře a jakýchsi tantricích, kteří pracují se sexuální energií. Víme například, že samotný Rámakršna prošel tímto zasvěcením a píše o tom. Ale vlastně ty zprávy přinášejí buď cestovatelé, kteří napíší něco fantastického, nebo třeba i indologové, kteří to jen tak nakousnou a nenapíší nic podrobného. A z toho začíná vznikat jakýsi mýtus a pak tam začnou jezdit ti, kteří shánějí senzace a popisují tu sexuální část. Píší knížky o tom, že… atd atd. Přitom všechno toto v tantře samozřejmě je, ale je v ní také hodně ritualismu, magie, případně různých takových těch šílených indických očistných technik. Je v ní skryt i kastovní systém, protože oni se nesmírně bojí, aby se nemísily kasty, které se mísit nesmějí. Žena je pořád ve veškerém hinduismu považována za nečistou a i když se zároveň uctívá, je odstrčena. Takže jediná věc, která tantru odlišuje v Indii, kde i v současné době je chována v ústraní, je to, že žena není odstrčena. V tantře se s ní pracuje a zároveň se pracuje s věcmi, které se v hinduismu považují za nečisté. Jako např. používání levé ruky a další věci. Takže tantra si i v Indii získala takovou pověst, že to je něco zrůdného nebo šíleného.
Přitom třeba z některých povídek Eliadeho můžeme vyčíst nesmírně zajímavé informace nebo zkušenosti. Aniž by mluvil o tantře, nebo to nazýval tantrou, zjišťujeme, že ono to asi bude ještě jinak. Záleží ovšem na tom jak kdo umí číst mezi řádky. Protože vlastně nikdo o tom nepíše.
Jediný kdo o tom začal psát podrobněji byl Arthur Avalon. Byl vysoce uznáván i v Indii, ale většina jeho knížek je také velmi filosofických a ty praktické věci tam neuvádí. A když ano, tak tam uvádí ty věci, které se lidem nelíbí nebo je nepovažují za tantru. U většiny lidí už vznikl dojem, že tantra musí být jenom, když to muž provádí s ženou, nebo ještě lépe ve skupině s mnoha ženami, jakési orgie. To je sice také popsáno v některých púdžách, ale je to prostě výjimečná záležitost, která se provádí jen na určitých slavnostech nebo nárazově. Takže se vlastně představa, že to musí být jen ten sex nebo něco takového, vytvořila velmi záhy a podporovali ji ti, kteří o tom psali, protože to bylo v té době fantastické. Vždyť tehdy bylo zakázáno psát o sexu a erotice, neexistovaly takové časopisy jako teď. Takže vlastně, když Avalon ve svých spisech uvádí nějaká cvičení, která jsou stejná jako v hatha józe nebo krija józe, tak si leckdo říká, že to asi bude nějaká jiná tantra, nebo ne ta opravdová. Asi takhle ten omyl vznikl a je pořád podporován těmi, kteří o tantře nic nevědí a chtějí jenom zaujmout nebo pobavit.
Co to tedy vlastně tantra je? V NEI Reportu je tantra zúžena na orální sex, v ženských časopisech na erotickou masáž. Kdybyste měl vysvětlit co je ve vašem pojetí vlastně tantra, jak byste to definoval?
To je velmi těžká věc. To je jako, když se někdo zeptá, co je to zen. To se také nedá vysvětlit. Když bych to hodně zúžil, tak tantra je něco, co člověka přivádí k jednotě s veškerým bytím. K jeho celistvosti vnitřní i vnější, kdy prostě si sebe sám neuvědomuje odděleně, jako třeba tělo, energii, mysl, nebo třeba cokoli dalšího, ale všechno to pociťuje jako naprostou jednotu, která způsobuje správnou činnost, jakou se projevuje ve svém životě.
Nakolik k tantře skutečně patří praxe s matrami, jantrami, kírtany? A je pro meditační praxi skutečně nezbytná tradiční pozice, lotos, poloviční lotos? Dnes mnoho lidí tvrdí, že při meditaci je možné sedět pohodlně, protože je to jedno.
Domnívám se, že mantry a meditace jsou nutné, stejně jako určité poznání vlastního těla, určité samorituály, vizualizace. Aby člověk byl schopen… V té meditaci je samozřejmě lepší pozice jógínská, protože při ní může lépe stoupat. A také se při těch pozicích více ovlivňuje spodek těla. Ale když to člověk nemůže dělat, tak si musí zvolit nějakou jinou pozici. Není to nejpodstatnější. I při tantře jsou některá spojení při těch pozicích tak krkolomná, že si člověk říká „No tak to je úplně nesmyslné. “ Není ale řečeno, že je člověk má dělat. Má si nalézt pozice, při nichž dochází k výměně mužské a ženské energie a v nichž vnímá, že k tomu dochází jak nahoře tak dole.
A tolik pozic bylo vymyšleno asi právě proto, že při těch různých pozicích ta energie může jinak procházet a spojovat a způsobovat to o co tam jde. To energetické působení. Pro někoho jednotlivé pozice vůbec nepůsobí a u někoho ano a to mu musí říci učitel. Stejně tak jako někdo potřebuje, aby tantra probíhala s jednou ženou a někdo potřebuje být s více ženami nebo ve skupině v níž jsou ženy i muži v párech. Ale vyměňování si partnerek a partnerů, jak to probíhá v čakrapúdže, tak to je velmi náročné. Protože existuje závislost, existuje přivlastňování, žárlivost a toto všechno pořád je. A i když si člověk teoreticky řekne, že „v tantře to tam není“ a „já jsem tantrik a na mě to nepůsobí“, tak když vidí, že jeho partnerka se spojuje s jiným mužem, tak to nemusí na něj působit příjemně a může jej to psychicky ovlivnit dost špatně. A naopak samozřejmě.
V učebnicích se říká, že jóga je cestou odříkání a tantra je cestou přijetí. Jaký je váš názor?
To není tak docela asi přesné, záleží na tom, v jakých učebnicích se co píše. Protože definice jógy vychází z různých pojetí. Když vezmeme nejtradičnější od Pataňdžaliho, tak se tam hned na začátku říká, že jóga je zastavení vyvstávání změn v mysli a dosažení své pravé přirozenosti, své pravé podstaty. Ve druhé kapitole Pataňdžali říká, že prostředkem k dosažení tohoto je právě odříkání, které se týká především těla. Zároveň je to tzv. svádhjájá, čili recitování manter a písem, tedy určité působení na mysl. Potom je praktikováno odevzdávání všeho, všech svých činů Íšvarovi, neboli osobnímu božstvu. Je to tedy jakási bhakti jóga a karma jóga zároveň a toto vše vede k odstranění utrpení a dosažení tzv. samádhi. Takže jóga je samozřejmě určité odříkání, ale podle Pataňdžaliho to není zúženo jen na odříkání, je tam vše obsaženo. Avšak výklady mohou být různé. Jóga je sjednocení s Bohem, sjednocení individuální duše s tou nejvyšší, neboli sjednotí se átma a brahma. V tom se indické filosofické školy neliší, pokud jsou zaměřeny na ducha a ne na hmotu. V indické tradici se rozlišuje jóga, tedy vzdávání se požitků a bhóga, setrvávání v požitku. A tantra podle toho vypadá, jako kdyby byla mimo ortodoxní školy, protože je spojením jógy a bhógy. Ve skutečnosti se jóga nevzdává požitku, jenom na něm neulpívá. Znovu je třeba připomenout, že všechny duchovní cesty v Indii – a není to jen záležitost Indie – se zaměřují buď na ovládnutí mysli, překonání mysli, její zastavení, nebo na zastavení dechu nebo na ovládnutí sexuální energie – semene, jak říkají.Může se jít kteroukoli z těchto cest a dosáhne se cíle všech ostatních cest. Když ovládnu mysl, tak ovládnu i dech a semeno, a když ovládnu semeno, tak ovládnu zároveň i mysl a dech. Jestliže opravdu ovládnu cokoliv z toho, někdo si může myslet, že ovládl, ale ve skutečnosti spočinul v jakémsi svém světě, světě který si vytvořil, ve své neskutečné představě a není ochoten a schopen uvědomování si nebo rozlišování. Připuštění si, jak to opravdu je. Ona to není tak jednoduchá záležitost. Takže z tohoto hlediska se tantra nevyhýbá požitku, ale ve skutečnosti vyžaduje mnohem větší odříkání než jóga, protože takový jógín si dá meditaci a je to pro něj velký požitek, když tam spočine a vlastně ustrne v požitku meditace. Nebo cvičí hathajógu a zabývá se hodně tím omýváním a očišťováním těla a cítí potom to tělo velmi dobře, příjemně očištěné a spočine v tomto prožitku těla. Říká si „teď to dělám dobře, když to tělo tak dobře cítím“.
A tantrik se naopak nevyhne požitku a prociťování toho prožitku, ale ví, aspoň podle mne ten správný tantrik, že uspokojení, ale že jde po ostří nože nebo na okraji propasti. Když tam spadne, je polapen v oblasti prožitku a není pak žádná tantra ani jóga. Takže bych řekl, že když se tantra praktikuje správně, tak je tam propojení obojího.
Jaký je váš názor na Sky dancing tantru, která u nás získává přívržence?
Ve svém názoru na Sky dancing vycházím z knih od Margo Ánand, ne ze seminářů, které u nás probíhají, protože po tom, co jsem ty knížky četl, jsem neměl ani zájem se jich účastnit. Můj názor tedy je, že tato cesta slouží především lidem kteří si chtějí odblokovat nějaké sexuální problémy nebo poranění, co v nich z nějakých důvodů je. Což pro ně může být dobré. Je to vlastně jakási psychoterapeutická záležitost, která se ovšem provádí také v různých střediscích, aniž se mluví o tom, že je to tantra. V tantře se taková cvičení využívají, když se začíná s lidmi, u nichž se předpokládá, že začínají poznávat vlastní tělo a pracovat s ním. To je to, co v tom určitě je dobré. Co se mi nelíbí, je ta snaha o magii, určité rituály, které vedou ke splnění přání. Protože, když to člověk bude dělat, tak jej to určitě bude zavádět. Taky nevidím dobré, že se do těchto skupin lidé nevybírají. Když se pořádá jakýkoliv seminář, je třeba pozvat lidi, kteří jsou pro ten seminář odpovídající a nejedou tam jenom proto, že tam zažijí něco zvláštního, nebo že si tam seženou partnera nebo partnerku nebo proto, že se tam s někým pomilují. To se dá zažít při některých cvičeních a určitě to funguje jako určité nárazové uspokojení, které by normálně nezažili. Leda možná na nějakém mejdanu, na kterém by se lidé pořádně uvolnili.
Takže to se mi na těch knihách nelíbí nebo spíš bych to nenazval tantrou. Nicméně největší chybou podle mně je, že se tam Margo Ánand vůbec nezabývá filosofickými aspekty, že není vysvětlována filosofická podstat tantry. To, že to je duchovní cesta. Je to vlastně americký způsob, při kterém se pracuje jenom s tělem a jenom se sexem, případně s magií. Ale je to hlavně záležitost tělesná. Je třeba si uvědomovat, kdy je člověk jenom střen a kdy se vytváří něco mnohem hlubšího. Společná cesta, která může vést k dosažení jednoty.
Je tantra cesta spíše pro páry nebo spíše pro jednotlivce? Může tato cesta vést k dosažení jednoty v páru?
Já bych to nespecifikoval. Může být a může být třeba pro skupinu. To už je náročnější a zase je tam podmínkou, že by tam měl být učitel a mělo by se to vnímat správně. To je dost problém, protože lidé toho učitele většinou nechtějí vnímat nebo přijímat. Propojuje se vztah partner a učitel, což může být pro někoho problém to přijmout nebo spojit. Nebo partnerka jako učitelka, protože vlastně nejlepší učitelky jsou vlastně ženy. Samozřejmě je problém vydržet v nějakém páru, v nějakém vztahu normálně, natož pak v tantře. Protože tam je potřeba získat společné sjednocení na více rovinách. Čím má člověk menší nároky, tím více může vztah vydržet. Když páru stačí jednota v sexu a v otázce peněz, tak to může vydržet mnohem déle, než když to někdo chápe jako sjednocení citu a rozumu, sjednocení duchovní a energetické. pak se partner velmi těžko hledá. Ale když jsou v Doteku inzeráty typu“hledám přítel, který by se mnou kráčel k Bohu“, tak je vidět, že lidé nejsou spokojeni s málem, že chtějí mnohem více, ale že si ale také neuvědomují, co to všechno znamená. Že je to zodpovědnost pro oba, že je to velká práce. Neustálé kompromisy, chápání a odpuštění. Protože při té cestě odpadají určité vnitřní bloky, chtění atd. Taková ta struska. To nemusí každý vydržet, jak sám, natož ten, kdo s ním je. Protože je potřebné pochopení pro odpadání těchto věcí od toho druhého nebo těch druhých. Na druhou stranu musí pochopení jít jen do určitého stupně. Aby člověk nebyl jen otrok nebo nebyl směšný, že neustále někomu něco promíjí a on s tím ani nechce nic dělat. Není to vůbec jednoduché pochopit, natož to vysvětlit, natož to umět. Z toho důvodu bych řekl, že vytvořit nějaký hluboký vztah je téměř nemožné. Ale neříkám, že to není možné.
Na závěr bych snad řekl, že pro mne byla vždy nejdůležitější láska, Vlastně jsem dlouho nevěděl, co to je. I když ani teď nemohu říci, že to vím. Ale celý život jsem po ní toužil a hledal jsem ji. Z toho vzniklo vše to , do čeho se to promítá. Do básní, které jsem psal a píšu, do hudby. A myslím, že ze všeho nejdůležitější, jak pro tantru tak pro jógu a pro život, je dokázat dávat a také dokázat přijímat. Prostě dokázat nechtít, být tolerantní, přát všem bytostem, aby pochopily a našly sebe sama.
Tantramagazín 2001