Nebeské víly sestupují na zem, aby nám předaly své poselství lásky. Berou na sebe podobu krásných žen a pokoušejí se k nám mluvit. Tak, jako jsme často zmateni z toho, co slyšíme a co nechápeme, jsou ony zmateny tím, v jakém těle se ocitly, jaké možnosti jim byly dány a tak se také se nevyznají. Vlivem svých přirozených sklonů zapomínají často na nejvyšší poselství, s nimž přišly a jsou strhávány k vytváření vztahů. Často tak vznikají vztahy, které mají velikou sílu, ale po určité době se jakýmsi způsobem vyčerpávají.
Pozoruji-li tyto víly, často si říkám, zda si uvědomují, proč se vytvářejí vztahy, k čemu slouží, co jsou schopny naplnit a k čemu jsou schopny přivést ty, kteří v nich jsou.
Zmatená srdce touží po naplnění lásky. Energií nabytá těla se potřebují zharmonizovat. Ale mysl vytváří představy a slova vše hatí. Víly, které přišly se svou úžasnou božskou energií, která byla schopna pozvedat, ji vlivem toho všeho ztrácejí, přestávají si ji uvědomovat a stávají se z nich obyčejné lidské bytosti. Přestávají využívat své tvořivé energie a ubíjejí se v každodenních malichernostech a touhách. Jejich já jim vnucuje představu, že všemu rozumějí a mohou to řešit. Nejvyšší Duch v nich mluví o svobodě a nespoutanosti, kterou chápou jako možnost dělat si, co chtějí, jako anarchii, jako chaos. Rozbíjejí tak harmonii vesmíru a narušují přirozený běh věcí. Ve vztazích, kde mohly být původně katalyzátorem, který vše ovlivňuje tím správným směrem a povzbuzuje, začínají cítit ubývání sil a přibývání zlosti, podrážděnosti a touhy mít vždy pravdu. Vlastně to není touha, je to naprosté přesvědčení, že všemu rozumějí. Vnímají jenom část své ženské energie, tu lidskou, ne tu božskou. Je pochopitelné, že ta lidská část ženské energie v sobě obsahuje velkou proměnlivost a tudíž i vytváření každou chvíli jiných nálad a překvapivých momentů. Ty by se daly nazvat neústupností, setrváváním, kornatěním, rigidností. Zmražená, nebo jakýmsi způsobem zablokovaná část ženké energie, není schopna působit a vést k sobě samé. Protože však stále někde uvnitř je, existuje stále možnost ji probudit a znovu se k ní navrátit. Ta je však vázána na uvědomění, pochopení, na znovunavrácení se k víle v sobě, k té božské podstatě v sobě.
Již samotné připuštění té božskosti v nás začně otevírat průchody a kanály v nás i z nás. Začne se propojovat to, co nám bylo vrozeno, začneme se otevírat spojení makrokosmu s mikrokosmem. Začíná se do nás vracet soulad se vším kolem nás. Začneme více naslouchat, začneme více vnímat, začneme více vycházet vstříc. To sice z počátku může nejdříve probudit mnohem větší pocit já, osobnosti a pýchy na sebe sama, ale to jsou vlastně nashromážděné lidské zkušenosti, které se nanesly na to nejvyšší v nás. Musíme se jimi prohrabat a nechat vyrůst bílý lotos z toho bahna, aby se pozvedl nad toto vše. Když se prodírá bahnem, musíme si dát pozor, aby na nás to bahno neulpělo.
Důvěra v naší vyšší podstatu a její možnosti, se nesmí stát nezdravým sebevědomím. To je pochopitelně nekritické a nic nepřijímající. Ani otevřenost vyslechnout nesmí být falešná. Musí skutečně vycházet ze srdce samého. Srdce se tak stává tím nejdůležitějším, co je potřeba probudit a správně si uvědomit. Pro většinu je to boj na celý život. Boj spočívá v rozlišování mezi uspokojením, které nás strhává do hmoty a vytváří lidskost a mezi správným naplňováním našich potřeb. Toto se vůbec netýká pouze těla, je to především záležitost mysli.
Úmysl, s jakým vstupujeme do uspokojení – protože všechno je vlastně uspokojení – je tím, co vytváří karman. Karman je to, co nás vzdaluje božskosti. Správný vztah je to, co nás může přivést k božskému. Proč? Protože nás učí přijímat a dávat a určitým způsobem si tak uvědomovat míru uspokojení. V druhých nalézáme sebe sama, respektive tu složku naší bytosti, kterou si neuvědomujeme, si uvědomujeme v nich a sjednocením se s ní zjistíme, že jsme Jeden. Jsme-li Jeden, máme sílu Boha. Jsme-li zajedno s Nejvyšším Bytím, máme jeho sílu. Respektujeme-li v sobě nejvyšší tvořivou ženskou energii, bude nás vést, bude nám pomáhat, bude nám dávat vše, co potřebujeme.
Neuvědomujeme-li si tuto energii ve vílách, které k nám v podobě žen přicházejí, ničíme tyto víly. Bereme jim jejich sílu. Zadupáváme ji v prach. Neuvědomují-li si tuto sílu víly, zahazují svou velkou možnost a nevykonávají svou povinnost. Zkusme se všichni více pozorovat. Zkusme se všichni více uvědomovat. Zkusme vytvářet vztahy, které jsou správné v nejvyšší úrovni. Buďme vnímaví a tolerantní v těchto vztazích, dokažme v nich odpouštět. Nebude-li energie čistá, povzbuzujme sebe, i toho druhého, abychom ji očistili, aby náš lotos vyrostl z bahna vzhůru. Nedejte na to, že nejste schopni, nebo si myslíte, že nejste schopni nic takového si uvědomit. Věřte v sebe, věřte ve víly. Jsou mezi námi, jsou v nás. Stačí zavolat a přijdou.