Píseň mého srdce: Touží muži po lásce ?
Píseň z březnové Meduňky, jejíž hlavní téma bylo, zda ženy touží po lásce, vzbudila docela velký ohlas. Ženy mi psaly i volaly a jsem tomu rád, protože někdy je třeba lidi rozhýbat. Hodně žen totiž mlčí a třeba radši trpí a nesebere odvahu k tomu, aby si řeklo svůj názor nebo se přihlásilo o svá přirozená práva. Jiné zase toto chápou přehnaně jednostranně. Ale pochopitelně že nejvíce se ozývaly ty, jejichž vnitřního problému se to dotklo. Myslely si, že ho mají vyřešen a tak se obhajovaly. Ve skutečnosti snad většina pravidelných čtenářů či spíše čtenářek mých Písní jistě vnímá, že jestli se pokouším něco vyslovit, tak je to právě povzbuzení žen k tomu, aby byly ve svém osobním životě i ve společnosti aktivnější svou ženskou, ale správně pochopenou energií. Jestli si z mých článků někdo vybírá jen něco a to mi vkládá jako hlavní názor do úst, pak zkresluje má upřímná vyznání. I v tomto článku jsem psal o více typech žen a že si některé z čtenářek vybraly jen ty rozvedené a ještě si myslely, že jde o všeobecný názor na většinu rozvedených žen, za to nemohu. Sám mám s ženami jen ty nejlepší zkušenosti, i když mě z různých, často mně neznámých důvodů a nikdy nevysvětlených, opouštěly, nikdy však s hádáním a neporozuměním. Chápu, že jsou ženy proměnlivé a někdy samy nevědí, proč něco udělaly, ale nevyčítám jim to. Hlavně jsem však nikdy netvrdil, že opouštějí pouze ženy muže. Možná, že je to skoro nastejno, taková statistika se těžko dá udělat. Proto je stejně nespravedlivé tvrdit, že ženy v určitém věku opouštějí vždy jen muži kvůli nějaké mladší. Tak jsem si dovolil pokračovat v této nekonečné diskusi následovně.
Co je to láska?
Myslím si, že tato otázka na obě strany je vždy spíše teoretická. To bychom se nejprve museli domluvit na tom, co je to láska. A to se nám asi nikdy nepodaří. Já za sebe tedy pravím, že je to vzájemné, dobrovolné dávání a přijímání, těšení se z blízkosti toho druhého, spolupráce na tom, co je pro oba důležité, ponechávání svobody, ale zároveň respektování toho, že abychom spolu mohli být, což chceme, musíme se respektovat a dělat kompromisy. Do jaké míry a v čem, to si musíme spolu stále vyjasňovat a třeba i to měnit. Zároveň je třeba pochopit, že každý máme chyby a pokud nenarušují vztah, tak jim nevěnovat pozornost. Jestliže však jeden chce svobodu na úkor toho druhého nebo si ji představuje tak, že si bude dělat, co chce a druhý se bude muset podřizovat, tak takový vztah jistě nepovede ke společnému předávání si něčeho a rozvoji. Stejně tak, když mi napíše žena, že nepotřebuje muže (ženu), tak to chápu, důvody mohou být různé, ale ať tedy žádný vztah nevytváří a ani druhým neradí a nepohrdá muži nebo láskou.
Jistě každý ví, že toto vše je ideální vyjádření vztahu a že se bude málokomu dařit. Obzvláště tehdy, když pro to nic nebude dělat. Říká se, že není dobře člověku samotnému a je to pravda. Ale abych s někým mohl být, musí mě zajímat a já jeho. Také mi ženy napsaly, že i když je muž miloval, přesto ho opustily, protože si nedovedly představit, co by bylo dál. Vztah byl tak krásný, že už by se podle nich asi dál nevyvíjel, tak z něj radši odešly. Je to zbabělost, neschopnost být stále otevřený tomu novému a zranitelnému. Ve vztahu musíme stále něco překonávat a řešit – oba.
Touží muži po lásce?
Zdá se, že stále mluvíme jen o ženách. Zde je třeba vnímat rozdíly v psychice i tělesné stavbě obou pohlaví. Zatímco muž je spíše ploditel, samec, tak žena je roditelka, matka. To nám bylo dáno přírodou, na tom nic nezměníme. A jako je stejně nesmyslné od žen dokazovat mužům, že se jim ve všem vyrovnají – proč, tak je stejně nesmyslné pohrdat ženami, že jsou jiné a
snažit se zase vyrovnat jim. Místo toho bychom měli využít to nejlepší od obou pohlaví a spolupracovat. To neznamená, že si budu dělat z ženy služku, nechám se jí jen obsluhovat a s ničím jí nepomohu. Skutečností je však také to, že nejsou všichni muži stejní. Takže to by měly ženy pochopit. Jestliže někdo nemá vlohy pro domácí práce, nebude nám nic platný, i když ho k tomu budeme nutit. A může to být zrovna tak umělec, vědec nebo normální úředník či dělník. Také představa, že pouze on musí partnerství nebo rodinu finančně zabezpečovat, i když to nedokáže, tak se mu to vyčítá, je omezená.
Myslet si však, že žena je pouze sexuální objekt a musí být vždy k dispozici a ještě ráda, že je zájem, to je vrchol sobectví. Jsou-li však sexuální potřeby rozdílné, je to těžko řešitelný problém. Sice se tvrdí, že je tomu tak spíše u mužů, ale často jsou důvody, proč si hledají milenky, jiné. Spíše je to neporozumění doma, to že spolu partneři nemluví. A platí to vždy o mužích? Je důvodem to, že ženy stárnou a přestávají mít zájem o sex? Láska není jen sex a je řešením pejsek nebo kočička, protože žena potřebuje nějak lásku sdílet? Nebo dítě, i když už je dospělé a žena ho pořád diriguje a vychovává? Je pravda, že si třeba muži kolem padesátky hledají mladší ženu, ale zase jen někteří, ale jaký je důvod? Je to mládí, větší pružnost či živočišnost té mladší ženy nebo spíše to, že manželka už ztratila zájem na stálém oživování vztahu a bere to jen setrvačně? Nebo je prostě muž sobec a chce si jen užívat? A nedělají to snad i ženy, aby si dokázaly, že je o ně stále ještě zájem? A je snad většina mužů po padesátce těch, co naopak oni nemají zájem o sex a lásku a radši chodí na fotbal, hokej, ryby a do hospody? Já znám zase dost takových vztahů, kde to tak není. Touží tedy muži po lásce?
Toužíme po sobě vzájemně
Jistě na to opět není žádná statistika, protože se nedá udělat. Každý ve svých názorech vycházíme ze svých zážitků. Je jen otázka, jak je chápeme a jaké si z nich vypozorujeme pro sebe poučení. Nelze říci ani, že všechny ženy touží po lásce, ani že všichni muži. Vždy jen někteří a ti se pro její udržení a prožívání snaží určitě něco dělat. Je to mnoho každodenních drobností, počínaje úsměvy, slovy, pochopením, pomocí, kytičkou a jinými způsoby sdílení a soucítění. Dozvěděl jsem se, že to, že někdo opěvuje ženu, ještě neznamená, že jí skutečně dovede otevřít své srdce. Nevím, co na to říci. Trochu mi to vyjádření připadá cynické. Báseň se nepíše proto, aby se jí něco dosáhlo, získalo. Je to upřímné vyznání lásky, obdivu ke kráse atd.. Možná, že některé texty pop music o lásce jsou neupřímným rozmělněním tohoto citu a lacinými slovy, ale nikdo přece muže nenutí, aby básně psal. Píše je, protože mu to říká jeho srdce a on se musí vyslovit. Jestli mu žena naslouchá a nechá ta slova vstoupit do svého srdce, to je zcela její věc. Ale báseň o lásce se přece píše jen ze srdce. Netouží takový muž po lásce? Je málo mužů, kteří by pro ženu udělali vše, promrhají všechny peníze a majetek a pak se třeba i zabijí nebo skončí s depresemi v léčebnách? Je to sobectví, závislost, hledají jen náhradní matku nebo partnerku, na níž chtějí být závislí?
Vliv rodiny a společnosti
Kdo mě zná, tak ví, že pokud kritizuji, tak spíše konstruktivně a to jak muže, tak i ženy. Proto snad nebudete následující slova chápat jako samoúčelnou kritiku, ale více jako realitu. Chci psát o maminkách a jejich dceruškách. Když jsem viděl desetiletou holku s účesem jak u dvacetileté, tak jsem se zděsil, že vypadá nepřirozeně na svá léta. Ale maminka mi řekla, že kdyby ten účes neměla, tak by byla za ostatními holkami ve třídě pozadu a směšná. Stejně tak by tomu bylo, kdyby neměla značkové oblečení a boty nebo nejnovější mobil. To mi přišlo zrůdné. Ale stejně zrůdné je, když maminky stojí s desetiletými holčičkami fronty před modelingovými a castingovými agenturami, aby z nich byly modelky a herečky, protože ty vydělávají. U kluků už to tak nepřipadne, když chodí do sportovních klubů, protože ti přece
jen musí více dřít, aby se z nich stali špičkoví sportovci. Holčičky si ovšem zvyknou, a když potom třeba studují, tak si jich minimálně třetina vydělává v erotických klubech, aby si udržela standard. S morálkou ovšem nemají problém. Vždyť v pornofilmech je taková nabídka, že holky mohou přehazovat lopatou. Zajímavé je, že obdobně si ovšem přivydělává i dost vdaných a starších žen, protože když chtějí vše zaplatit, tak na to normálně nevydělají. Stejně tak podle statistiky by minimálně polovině žen v práci nevadilo se vyspat se šéfem za to, že dostanou přidáno. To píši proto, že svět se nemotá jen kolem celebrit, modelek a hereček, ačkoli to všichni živí tím, že si kupují noviny a časopisy s uměle vytvářenými drby o nich. Je vidět, že pro většinu nejen žen, ale i mužů je důležitější co nejvyšší životní úroveň a nic jim neříká skromnost a skutečné potřeby. To vidím i u kamarádů, kteří nějak zbohatli, jak najednou mluví o tom, co vše potřebují.
Všeobecně se ví, že až 70% manželství je u nás rozvedených a skoro každý je nevěrný a nijak se tím nezatěžuje svědomí. My tady v Meduňce řešíme hlubší vztahové problémy, to jestli ženy či muži touží po lásce a týká se to vlastně velmi omezeného počtu lidí. Těm tzv. starým je to jasné, mladé to v podstatě nezajímá. Vlastně tedy jde hlavně o střední generaci a to ještě jen tu, která chce na sobě pracovat. A většina z nich se mi smála, když jsem se léta trápil tím, že mě opustila partnerka. Vždyť je přece tolik jiných! To ale není pravda. Nemohu se dívat na ženy tak, že jsou všechny stejné, a když jedna odejde, tak sáhnout vedle po další. To je úplná degradace ženy, vztahu i lásky. A tím se zase dostávám k tomu, zda muži či ženy touží po lásce. Záleží na tom, jaké hodnoty jsou pro ně důležité. Podle toho si vybírají obě strany a spokojí se s tím, co chtěli. Ti, kteří toho chtějí mnohem více na rovinách tělesných, citových mentálních i duchovních, budou mít jistě velký problém nalézt takového člověka.
Ačkoli jsem vylíčil některé negativní či zjednodušené chování žen, vůbec je za ně neodsuzuji. Většinou má na tom vinu společnost kolem nich a malá vůle se z toho vlivu vymknout. Avšak v každé ženě je zvláštní jemnost a schopnost učinit vše krásnější již jen tím, že je. Bez ženy a její energie by život byl nemyslitelný. Jejich touha po lásce je často skrytá, udušená okolím, ale zcela jistě mnohem silnější než u mužů.
Svět potřebuje oba póly
Celý tento svět existuje v polaritě. Ve všem se vzájemně oba póly přitahují. Teprve tehdy dochází k harmonii. Podívejte se na monádu jin-jang, která vyjadřuje, že jedno bez druhého nemůže být. To není otázka pudů a sexu, to je otázka života, jeho naplnění. Řekne-li mi někdo, že toho druhého nepotřebuje, protože už v sobě našel ten druhý pól a spojil se s ním, vím, že většina z nich, s prominutím, kecá. Nejsou schopni druhého přijmout a snést. Vždyť i bohové mají všichni své družky bohyně, je tomu tak v mikrokosmu v každé čakře i v makrokosmu, kde všechny planety jsou na svých oběžných drahách drženy přitažlivými a odpudivými silami. Jinak by se vše zhroutilo a nastal chaos. Takže i muži touží po lásce. Určitě si ji každý představuje po svém, někdo velmi primitivně, někdo velmi hluboce, niterně, oduševněle. Aby si však porozuměli s ženou, musí si umět o obojích představách promluvit. Možná někdy pozdě, ale i tehdy to má smysl, protože život dále pokračuje a vše je pro nás poučením. Nemůžeme tedy říci, že všechny ženy touží po lásce a muži ne nebo jen někteří. I když jsou přitahování často k ženě její vnější krásou a jedná se zdánlivě jen o erotický zájem, je na vnitřním porozumění ženy, jak toto dovede ve vnějším projevu pochopit a zpracovat. Pomoci muži s jeho silnou sexuální touhou, aby se přeměňovala ve skutečnou lásku. A v tom s ním spolupracovat celý život. To je ta úžasná schopnost pravé ženy – neodsoudit, správně přijmout a vést muže. My muži potřebujeme pomoc těch chápavých žen, abychom dokázali opravdu milovat, protože ta touha v nás je neskutečně silná. Není tolik mužů, kteří by to dokázali sami, ale jsou také takoví, kteří naopak jsou schopni lásce učit ženy. Vždyť ženy jsou často zmatené, samy se v sobě nevyznají a pořádně nevědí, co chtějí. Vede-li takovou
ženu vědoucí muž, neznamená to, že ji manipuluje, nezneužívá ji, dává jí naopak to nejlepší, co je v něm, ona sama to v sobě objevuje a stává se teprve svobodnou. To je láska.Láska jak muže, tak ženy.