Píseň mého srdce – Pokora

Píseň mého srdce

Když Ježíšovi někdo řekl, že je dobrý, odpověděl, ať ho tak nenazývá, protože za den sedmkrát zhřeší, natož jiní – ti sedmasedmdesátkrát. Dobrý je pouze Bůh.

Necitoval jsem to přesně, z  kterého evangelia a kde to je, není podstatné – hlavní myšlenka je jasná. I sám Ježíš měl v sobě obrovskou pokoru. Je to základní předpoklad k tomu, abychom vůbec našli cestu k sobě, druhým, a tím i k Bohu. Dnes máme možnost následovat tolik duchovních cest, že můžeme celé týdny, ba měsíce navštěvovat různé kurzy nebo pročítat knihy, a vybrat si to, co se nám hodí.

Co vybrat?

Máme svobodu volby, ale ta je nám dána právě proto, abychom se rozhodovali ve všem správně. Co je to však správně?  A to právě každý posuzuje podle sebe sama, pokud není pod vlivem někoho, na nějž dá a rozhoduje se podle něj. Často také do takových kurzů chodí člověk s někým, aby nebyl sám, měl se tam o koho opřít, takže nejedná zcela svobodně. Zásadní je však to, že rozhodování obvykle vyplývá z toho, co se mu líbí, co mu vyhovuje, co odpovídá jeho sklonům. Jistě, proč by se přemáhal, do něčeho nutil. Nepůjdu přece do kurzu karate, když nechci s nikým bojovat, ale spíše se s ním sdílet. A nepůjdu na tantru, když se stydím za své tělo. A nebo právě proto tam půjdu, abych to překonal. Jisté je to, že mi to musí nějak vyhovovat, něco od toho očekávám a předpokládám, že se mi to splní. Jinak odcházím.

Očekávání

Na čem závisí má očekávání? Závisí na dosavadních zkušenostech, jejich zpracování, ale i to vše závisí na mých vnitřních sklonech, závislostech neboli tomu, čemu říkáme v józe vásány. S těmi se totiž rodíme, přinášíme si je z minulých zrození. Jestliže mluví astrolog o obecných charakteristikách znamení zvířetníku, je to již jen důsledek toho, co vědomí nashromáždilo v minulých životech a podle toho se pak zrozuje do odpovídajícího těla a znamení zvířetníku. A podle toho si i vybírá – pokud chce – také svou duchovní cestu. Duchovní cesta slouží k překonání sebe sama, svého individuálního já a dosažení nejvyššího Já. To ovšem znamená, že jen využijeme vlastností znamení, do něhož jsme se zrodili, abychom i toto znamení překonali, protože duchovní cesta je na něm závislá jen částečně. Každé znamení má totiž vlastnosti, které jsou tzv. pozitivní i negativní. A i ty negativní lze použít jako jakési hnojivo k tomu, aby člověku neškodily, ale naopak prospěly. Je-li třeba někdo ve znamení Ryb, je obvykle přecitlivělý, touží po skutečné lásce, ale svět mu ji skoro vždy vezme, protože se na svou lásku upne a při ztrátě podléhá smutkům, depresím, a nebo se rozplývá pouze v lásce a nežije v úplné realitě. Může svých sklonů využít k cestě oddanosti (bhakti), když k ní přidá také rozlišování a svou lásku zaměří na správný objekt. Často totiž ten, koho miluje, není schopen takové lásky, nechápe ji a nemůže ho následovat.

Nebo třeba takový Kozoroh, jehož vlastností je umíněnost, neústupnost, setrvávání na jednom místě, ale též houževnatost a vytrvalost – je-li správně veden učitelem, kterého těžko přijímá, pak dokáže dát do své praxe opravdu vše a i přes překážky, které na duchovní cestě vždy jsou, abychom prokázali svou vytrvalost kráčet dál, dosáhne cíle. Názorným příkladem prvého je Fráňa Drtikol, druhého Paramahansa Jógánanda. A tak bychom mohli pokračovat třeba nestálostí setrvat na nějaké duchovní cestě u Blíženců, neustálým si vybírání u Vah atd.

Duchovní pýcha

Chtěl jsem se však zmínit o té nejzásadnější vlastnosti, s níž jsem tuto úvahu začal – o pokoře. Ta nějak dnešním esoterikům chybí, i když o ní často mluví. Stačí jim totiž absolvovat několik kurzů nebo u sebe probudit určité schopnosti, aby již na tom stavěli víru v to, že vědí vše a vše pochopili. Přitom tajemství nejhlubší nikdy nepoznáme a jsou nám zjevena pouze v těch nejintimnějších chvílích života, a to ještě jen někomu. Lidi se jen hrnou do školení na učitele jógy a za dva roky vyučují druhé, protože vše vědí. Takový žák u skutečného gurua si nikdy netroufal vůbec doufat, že již by mohl sám něco předávat, dokud mu Mistr sám neřekl.  I apoštolové se zděsili, když jim Ježíš sdělil, že mají jít kázat evangelium. Nevěřili ve své schopnosti. A dnes si věří pomalu každý a slibuje vám vše.

Co je pravá pokora?

To se ode mě asi nedozvíte. Důležité je, sám na to přijít. Hodně jich o pokoře mluví a druhé k ní nutí, či jim vyčítá, že pokorní nejsou, a přitom jim samotným právě schází. Někdo všechny kritizuje a sebe považuje za nejlepšího. Neznamená to, že bychom nemohli kritizovat. Naopak, proti tomu, co je nesprávné i v duchovních cestách, bychom se měli ozvat,  i když nikoho nemůžeme přesvědčovat, aby nenásledoval to, co mu vyhovuje a dostal se třeba do nějaké sekty ovládané tím, kdo druhé jen zneužívá. I o tom mluvil Ježíš, když pravil, že přijdou mnozí, kteří nic nevědouce vás budou chtít vést a protože jsou slepí, spadnou i s vámi do jámy. Opět to neznamená, že tu není více cest, jimiž lze kráčet. Uvědomte si však to nejzákladnější – smyslem je rozpustit své já v nejvyšším Já. A to vyžaduje všeho se vzdát, a to je opravdová pokora. Ta se nevyvyšuje, ta slouží, druhým dává, uznává je, váží si jich, miluje je. Pokora vyžaduje lásku, neboť v každé skutečné lásce je pokora. Poznejte tedy lásku a naleznete pokoru.

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – Pokora