Píseň mého srdce – karman a osud

Duchovní doteky Meduňky

 

Píseň mého srdce

 

Jedním z nejčastěji užívaných slovem v duchovních naukách je slovo karman či karma. Stalo se už zažitým výrazem v celém světě obdobně jako třeba guru. Málokdo však zná jeho skutečný význam, natož působení. Vedle toho se často také mluví o osudu. V arabském světě, odkud k nám zřejmě dorazil, se užívá též slovo kismet. Podívejme se na jejich podstatu více zblízka.

 

Je zajímavé, že většina lidí oba tyto pojmy zaměňuje nebo uznává jen osud, podle nějž je vše předem dané a nic nelze změnit. Ačkoli je tomu s karmanem jinak, také zde mají jogíni za to, že život člověka je daný karmanem.

Nic neškodí více pochopení hlubokých, filozofických výrazů než jejich zjednodušování. Potom můžeme často slyšet, že když se někomu nedaří, má špatný karman a druhý, že ho má dobrý, protože mu všechno vychází. Nebo zase naopak – ten, kdo se chová slušně (Kdo to určuje?), bude mít dobrý karman a ten, kdo dělá zlo, tomu se to vrátí. Když to nevychází, divíme se, nebo na karman přestáváme věřit.

Všeobecně se v indických Písmech praví, že naše činy by měly být v souladu s dharmou, vesmírným řádem. Vždy se zrodíme s určitou dharmou, tedy povinnostmi, které bychom měli v životě naplnit. Někdo může být učitel národů, jiný vychovatel svých dětí. Podstatné je, aby konal správně, láskyplně a upřímně. Potom jsou jeho činy správné, záslužné, v józe nazývané bílé. Pokud správně nekoná, jsou černé. Obvykle u většiny lidí bývají smíšené. Dosáhne-li člověk osvobození a spásy, jeho činy nejsou však už ani jednoho druhu z těchto tří, protože se ho již nedotýkají a nevytvářejí karman (Jóga sútry, 4. kapitola, verš 7 ).

 

Hodnocení našich činů

 

Hodnoceny jsou všechny naše činy a to z hlediska nejvyššího. Je to shrnuto do pěti základních etických zásad, které se vztahují na konkrétní provedené činy, ale i na ty vyslovené a myšlené. Patří mezi ně neubližování, pravdivost, nepřivlastňován si, čistota vědomí a nehromadění. Je jasně vidět, že tyto zásady nejsou závislé na nějakém náboženském vyznání, ale nabádají člověka k přirozenému, správnému chování samy od sebe. Bude-li takto konat, dostane se do souladu s dharmou a nebude vytvářet žádný karman.

Každý náš čin totiž má nějaký dopad. Nemusí to být vždy na někoho konkrétního, kdy to můžeme nejlépe vnímat, ani náš čin nemusí být někomu vědomě určen. Přesto tomu tak je vždy, protože ve skutečnosti jsme všichni na celé zeměkouli spojeni jako v pavoučí síti. Vše se zdánlivě neviditelnými cestami z jednoho vzdáleného bodu přenáší do více míst. V této souvislosti vám doporučuji podívat se na zajímavý film Babel. Nemluví se v něm ani slovem o karmanu, natož o nějakém náboženském vyznání a není to třeba, protože následky našich činů jsou závislé pouze na úmyslu. Zde můžete vidět, jak jedno rozhodnutí, či zbytečný čin mohou ovlivnit životy lidí na mnoha vzdálených místech, aniž bychom je znali. Jde o velice běžná a přirozená jednání, míněná třeba i dobře, která však přesto spustí vlnu mnoha událostí. Ty však už byly dávno připraveny, aby nastaly. Karman je totiž jednak projevující se hned a dále spící, projevující se později (Jóga sútry, 3. kapitola, verš 23 ).  A příčina uvádějící do pohybu toto projevování není tou bezprostřední. To se jen nahromadil dostatek energie činů, který způsobil, že došlo k jeho projevu (volně, Jóga sútry, 4. kapitola, verš 3).

Nejen jóga říká, že čin způsobuje odpovídající následky. Všechno naše konání se zaznamenává – moderně řečeno – na našem jemněhmotném disku a musí dojít k jeho vyrovnání. Toto vyrovnání není závislé na zrození, místě, ani času a přenáší se do dalších životů, které jsou právě na našich činech závislé (volně, Jóga sútry, 4. kapitola, verš 9). Člověk vždy koná podle svých charakterových sklonů. Ty částečně ovlivňují geneticky rodiče, výchova a společnosti, náboženské vyznání, ale především naše činy z dřívějších životů. Dle nich se také rodíme do určitého znamení zvířetníku. To vše se ale dá duchovní prací překonat. Vždy se však projevují pouze ty sklony, které odpovídají zrání karmanu (Jóga sútry, 4. kapitola, verš 8). Ostatní zůstávají neprojevené. V Bhagavadgítě (volně, 2. kapitola, verš 40) praví Kršna, že žádné úsilí zde nepřijde nazmar a pro nezdar tu není místa.

 

Osud si tvoříme sami   

 

Nejprve se vždy vyrovnávají činy z minulého života, protože byly příčinou nového zrození. Jsou určité skutky, které se musí vyrovnat v tomto životě a nelze se jim vyhnout, ať děláme cokoli. Tato část karmanu by se dala nazvat osud. My jen musíme být připraveni co nejlépe na jejich prožití. Vedle toho však každým okamžikem vědomě i nevědomě vytváříme další činy, které se současně do tohoto stále otevřeného záznamu přidávají. Obvykle se vždy nejprve vyrovnávají činy nesprávné jako určitý druh utrpení. Dokud nepřestaneme přidávat další nesprávné činy, nebude utrpení nikdy konec. Tomuto procesu se přitom nemůžeme vyhnout, protože jsme součástí přírody, která je stále v činnosti. Takže nikdo z nás ani na okamžik nemůže být v nečinnosti (volně, Bhagavadgíta, 3. kapitola, verš 5). A  tak, ať chceme nebo ne, stále hromadíme činy, a proto je tolik důležité naše vlastní úsilí, které může urychlit a usnadnit vyrovnání dřívějších skutků. Z tohoto hlediska se tedy lze vzepřít karmanu a někdy ho vyrovnat, ale nikoliv osudu, neboli té části karmanu, kterou musíme prožít. Protože platí, že čin je i ten vyslovený nebo myšlený, lze karman odžít i v meditaci či ve snech. Vždy je důležitý správný, nezaujatý a nehodnotící postoj. Pak od nás vše odpadne jako zralé ovoce. Ale ze všeho nejdůležitější je jednat na všech těchto úrovních vědomě.

Kdo zná svou dharmu, byl poučen o nejvyšší Pravdě, pochopil ji, ale jedná nevědomě nebo dokonce nesprávně, bere na sebe odpovědnost mnohem větší než ten, kdo jedná nevědomě. Neplatí, že nevědomost hříchy nečiní, ale dopad je zde o něco menší. Nauka o karmanu nevyhrožuje, ani nechce člověka strašit. Jen mu předkládá možnost, jak zlepšit a zkvalitnit svůj život. Je však na jeho svobodném rozhodnutí, jak bude konat. Sám sobě dává to, co se mu později vrátí. Opět praví Kršna (Bhagavadgíta, 3. kapitola, verš 8) : Konej dílo, které je tvým údělem (dharmou), neboť čin je lepší než nečinnost. Vždyť ani tělo by nebylo možné udržet při životě bez činů.

 

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – karman a osud