Píseň, dohadování

Píseň mého srdce

 

Myslím, že nejenom mně, ale i vám, se stává, že chcete někomu něco, co je naprosto jasné vysvětlit, ale ať se snažíte, jak chcete, tak on (ona) prostě nechápe. Říkáte si, že to přece není možné, ale nepohnete se ani o píď dál. A to se stává právě v tzv. duchovních kruzích. Spousty sečtělých a všeho znalých učitelů i žáků, bez jakýchkoli nebo minimálních vnitřních zkušeností, se dohadují o nejvyšší Pravdě, o Bohu, jak je to s reinkarnacemi či bezvýhradnou láskou. Ač je to směšné, tak je to ve skutečnosti tragické.

Tisíckrát jasněji než lidský jazyk mluví neviditelná ústa.

Gustav Meyrink – Bílý dominikán

V tu chvíli se vše svádí na ego, odvolává se na různá písma svatá, na bibli atd., ale ne na neviditelné uši které jsou schopny naslouchat. Člověk nechce přiznat, že vlastně on sám nic neví a že bloudí. Chybí mu pokora. Obdobně mnoho let bloudil nejchytřejší řecký rek Odysseus, protože se spoléhal pouze na svůj rozum a nechtěl pochopit, že je zde něco víc, co ho přesahuje. Až na konci své cesty pravil:

Pochopil jsem, že jsem pouze jeden z lidí, nic víc, nic míň.

Homér – Odyssea

Dokud člověk nepochopí a nepřijme druhého tím, že mu naslouchá, stojí na místě a je to jako v té středověké moudrosti:

Větší vůl učí menšího orat.

Rozum a víra

Znovu se dostávám k obrovské síle rozumu. Člověk není zvyklý jen tak něčemu věřit, vše si chce vysvětlit. Dostane-li se mu do rukou kniha, která mu vše dokonale vysvětlí, tak jak to odpovídá jeho stupni logiky a zkušeností, myslí si, že našel tu nejvyšší Pravdu a nejen to – myslí si, že ji již žije. Vsugeruje si, že když má na to, aby ji pochopil, tak již také prozřel. To je ona past rozumu, do níž je právě lapen. Od té chvíle je schopen druhé, méně chápavé, začít přesvědčovat o tom, jak to je. Nejsou-li schopni mít protiargumenty, je přesvědčen o tom, že dosáhnul cíle. Nenapadne ho – protože mu v tom brání právě rozum a jeho ego – že je pouze na úrovni rozumu. A ten dovede být velmi krutý, umí se často i vysmívat.

Vedle toho jsou tu však druzí a ti uvěří čemukoli. Na jejich naivitě až hlouposti vydělávají spousty podvodníků mezi léčiteli, bylinkáři i „duchovními učiteli“. Špatně pochopili, co řekl Ježíš, že máme být jako děti, neboť jim patří království nebeské. Ale děti jsou dnes často pěkně mazané a vůbec ne nevinné. Ježíš mluvil o bezprostřednosti a nevinnosti dětí nezatížené rozumem, pochybováním a posuzováním všeho jen myslí.

Stupně duchovního poznání

Přestože Pravda je jen jedna, nevyslovitelná, rozumem neuchopitelná a lze ji poznat pouze zažitím a prožíváním a do té doby se nedá mluvit o tom, že jsme jí dosáhli, jsou lidé, kteří svým životem v souladu s ní mohou druhým něco sdělit, co jim pomůže. Říkáme jim obvykle duchovní učitelé, mudrci, světci apod. Podařilo se jim částečně otevřít své srdce světlu, které vyzařuje z Pravdy a vyslovit to, co viděli. V tomto smyslu lze mluvit o určitém stupni poznání, které je vyšší než u ostatních. Pravdu lez poznat jen srdcem a tak ji i zažít. Těm, kteří nejsou na tomto stupni poznání, ji nelze vysvětlit, nejsou schopni ji pochopit. Pouze milostí boží je jim dáno ji přijmout vírou. Ta je povede potom k tomu, že ji také mohou zažít. Chtějí-li se s člověkem na vyšší úrovni začít dohadovat o tom, že to je jinak a nic nevědí, je to obdobné jako diskuse vědce s dítětem. Přesto jsme svědky takovýchto diskusí skoro na každém setkání těch, co o duchovní postup usilují nebo také vůbec neusilují, protože si myslí, že úsilí je zbytečné, když už všechno vědí. Ne marně opět Ježíš pravil, že přijde doba, kdy slepý povede slepé a všichni padnou do jámy. Jámou je míněna nevědomost, temnota, v níž budou potom všichni. Prastará védská moudrost proto říká, že skutečný guru vede od temnoty, nevědomosti ke světlu, k Pravdě. Jak však poznat takového učitele a jak vůbec poznat, že je někdo duchovně vyspělejší?

Je to milost boží. Ta je nám dána, jsme-li upřímní ve svém hledání, pokorní, máme otevřené srdce, dokážeme jím opravdu milovat a ze zklamání lásky se správně poučit. Láska je vše, díky ní získáte vše. Nesmíte se však bát milovat, podstoupit to riziko.

Však srdce se srdcem nespojíte, když v srdci sám nic necítíte.

J.W.Goethe – Urfaust

Je-li vaše srdce kamenné a jenom chce dostávat, najdete maximálně srdce podobné a ne lásku! Láska je okamžik, který nesmíte propásnout, nikdy nevíte, kdy přijde. Nezáleží to na vás a zároveň záleží. Probuďte své srdce, mluvte k němu, chtějte je dát živé. Každá chvíle života všedního je možností, jak milovat. Nečekejte žádný blesk s nebe či prince na bílém koni. Láska je ve vašem srdci a ve vašem životě. To, co každý den dáváte s upřímností, je láska a ta k vám přichází. Volejte a proste v sobě za lásku pro sebe i všechny a bude vám dána. Možná ji máte zažít jen krátce, ale i to má svůj důvod, který neznáte, a proto za vše děkujte. Vše v tomto vesmíru existuje jen díky lásce. Ta proznívá svým neviditelným vyzařováním všechna srdce. Vyslovujte svou lásku každým nádechem a výdechem. Uslyšíte její volání, její libý zpěv a budete potěšeni. Bez lásky nelze žít, je to voda oživující vše. Otevřete svá srdce tomuto proudu.

A na závěr snad jedno mé malé mužské poznání.

Největší učitelkou je žena. Když se s vámi rozejde a vám se podaří pochopit, že to je pro vás správné, můžete v tu chvíli prožít tu nejvyšší Pravdu a podstatu věcí. Věřte mi, že vím, co říkám, ač to do slov nelze vložit. Však mé srdce stále plá.

Jiří Mazánek

Píseň, dohadování