Píseň mého srdce

Láska je jediná věc na světě, která není klam. Když najdeš lásku, když bojuješ pro lásku nebo z lásky, najdeš v sobě sílu, o které jsi neměl tušení. Neboť otevřít svoje srdce není slabost, to chce velkou odvahu. Merlin

 Kdysi žil – a možná stále žije – slavný kouzelník Merlin. Snad dělal i neuvěřitelná kouzla, ale především to byl Mistr, duchovní učitel. Svět, ve kterém žil, nám může symbolizovat temnotu a nevědomost v nás samých. My musíme jít za světlem. Ale člověk nevědomý potřebuje pomoc. To říkají všechny duchovní nauky východní i západní. Teprve potom začneme chápat a chceme sami ke světlu V N ÁS jít. A najdeme díky učiteli sílu něco pro to udělat. Tehdy také pochopíme ten obrovský význam lásky. Význam ze všeho v životě nejdůležitější. Bez lásky není život. Ta láska má tisíce podob a je jako drahokam se svými vybroušenými ploškami. Všechny jsou součástí tohoto drahokamu, ale abychom tento drahokam získali, nesmíme ulpět na té jedné jediné plošce.

Láska je pravda a síla

 My jsme zvyklí chápat lásku pouze jako přitažlivost. Tento vesmír, jehož jsme součástí, je založen na přitažlivosti, polaritě. Jinak by neexistoval. Jen je třeba se ve své přitažlivosti správně orientovat a rozlišovat ji. Opravdu velmi často slýchám od duchovních lidí buď, že milují všechny, nebo dokonce vše. Drtikol by jim jistě řekl, že když milují růži, pak jistě i hnůj, když dobré jídlo, tak jistě i výkaly (to by řekl přímočařeji). A měl by pravdu. Proč jsme neupřímní? Proč neřekneme, že milujeme jen někoho a něco a ostatní jsou nám lhostejní? Proč se přetvařujeme nejen před nimi, ale i sami před sebou? A to mluvíme o lásce? Jak pak máme skutečně milovat? A když někdo takový OPRAVDOVÝ je, tak se mu smějeme, že je hlupák! Že se příliš dává! Vždyť ten, kdo miluje, dává přece vše! A to není slabost, zjistíte, jaká je to síla! Říkáme, že je naivní slaboch, že to přehání. Dříve to bylo normální, dnes to považujeme za romantické a říkáme, že se z toho vyléčí, že to přejde, až mu (jí) život ukáže. My se dokonce milovat stydíme, nechceme to ukázat, bojíme se a tak lásku zatlačujeme. Proboha, plačte, lidé, vždyť je to to jediné, co činí náš život opravdovým, živým a hlubokým! Kolik už znám vztahů – včetně svého – kde ten druhý dostane strach, že to jeho partner myslí vážně. On mě opravdu miluje, co mám dělat? Myslela jsem, že se mu jen líbím pro něco, že ho přitahuji.

 Každý má své dobré i špatné stránky. Nikoho nelze milovat po částech. Král Artuš

 

Nebojte se milovat

To ovšem vzbuzuje strach. Ten druhý najednou zjistí, že je postaven tváří v tvář před skutečnost, že on(a) to vnímá jinak. Stačí mu málo. Láska se však nespokojí s málem, chce vše. A on(a) vše dát nedokáže, nechce, neumí si to představit, bojí se. Neví, co ho čeká. A tak raději zmizí jinam,kde na něj nebudou kladeny nároky, kde bude živořit svůj nějaký vztah a ta mělkost mu bude stačit.

Muž, který nezná strach, nezná ani lásku. Jaká mu potom v životě zbývá radost? Král Artuš

Když se díváte na středověký film o rytířích – pokud je ovšem dobře udělaný – s překvapením zjistíte, že rytíř jde bojovat na život a na smrt. V každém okamžiku může zemřít. A on to ví. A má strach. A potom se ocitne před ženou, kterou miluje a je zcela bezbranný. Možná vám to připadá trochu nepravděpodobné, přehnané, naivní, ale vůbec tonu tak není. Má strach, zda bude jeho láska vyslyšena a je ochoten a schopen pro ni vše obětovat. Bylo to snad tím, že bylo dříve měně žen? Nebojte se vybírat . Dnes je obrovská nabídka, která se snaží lákat ze všech sil. A má k tomu neuvěřitelně mnoho pomůcek. Co pak udělá muž? Jde cestou nejmenšího odporu. Kde je největší pravděpodobnost úspěchu, tam bere. A má pak pocit, že je skvělý. Ale přitom je jen hříčkou sil v něm i v těch ženách, které ani jeden z nich neovládá. A když to trvá chvilku déle, začne se tomu říkat láska a dokonce se i začne budovat hnízdo. Neschopnost správně vnímat situaci pak po čase vede k vybití prvotní energie přitažlivosti, hledání dalšího přitažlivého centra nebo dokonce k odchodu. Nebo také k rezignaci a naprostému nezájmu o toho druhého. Najdeme si zábavu v hospodě, sportu, televizi, práci nebo nějakých koníčkách.

 Lze milovat věčně?

 

Každý má dáno, že může milovat. Je jen na něm, jaká jeho láska bude. Chce-li do ní vkládat co nejvíce, jistě co nejvíce dostane. A já vám pravím, že dostane mnohem víc, že dostane ještě přidáno. Vždyť tak to řekl i Ježíš. Možná mi namítnete, že jste se již tolikrát zklamali. A já vám to věřím. I já se mnohokrát zklamal. Nebyli jsme ještě připraveni. A protože nás láska miluje, chtěla nám dát více než mělký vztah, a tak nám dala možnost poučit se hlouběji, intenzivněji, drsněji. Těžko se to přijímá. Člověk pláče a nechce žít. Nestyďte se za to, přijměte to. Teď víte, že jste živí, ještě jste pro lásku nezemřeli. Ponořte se do své bolesti, prožijte si ji a ona vás poučí. Zjistíte, že jste byli ještě sobečtí, že jste ještě nedokázali správně milovat. Nebo také ten druhý a vy jste vydávali energii tam, kde se propadala do černé díry.

Lásce a smrti vládne osud. Jeho rány dopadají, kdy se jim zlíbí. George Farquhar-Galantní lest

Každý, kdo miluje, chce řídit běh své lásky. Ale není to možné. Láska kráčí svými vlastními cestami, které můžeme ovlivnit jen částečně. Proto nemyslete na to, co bude zítra nebo za rok, a dejte do ní TEĎ celé své srdce. Nikdy nebudete litovat, i kdyby vás ten druhý (á) opustil(a). Pokud byla vaše láska upřímná, bude žít věčně.

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *